Jedete autem a v protisměru se blíží stejný vůz. Jeho řidič zvedne ruku na pozdrav a vy také. V jakém automobilu asi sedíte? Určitě se jedná o výjimečný stroj - třeba ferrari. Ovšem kolik jich potkáte běžně na silnici? Nebo se vezete v některém z kultovních lidových vozítek. V autíčku, které je možná trochu legrační, avšak jeho majitel je na něj patřičně hrdý. V této kategorii najdeme čtyři stroje, které z hlediska vývoje automobilů překonaly věky. Auta, která ve výrobě vydržela velkou část druhé poloviny dvacátého století. Čtyři malá velká auta - Volkswagen brouk, Citroe¨n 2 CV zvaný kachna, Mini a Trabant.
JAK SE JMENUJÍ
Brouk se brouk vlastně nikdy oficiálně nejmenoval - automobily byly označovány jen čísly a písmeny. Porsche autu říkal "můj brouk" a americký tisk o něm někdy koncem roku 1940 psal jako o brouku. Kdo toto jméno použil jako první, se však neví. Název 2 CV přesně vystihuje slabý motor pohánějící první kachny. Je to zkratka pro dva koně, francouzsky 2 chevaux. Slovo trabant by se dalo přeložit jako průvodce člověka, osobní strážce, ale i jako družice (jméno bylo prý zvoleno na počest družice Sputnik). U Mini nemůže být pochyb, proč se tak autíčko jmenuje - je prostě úplně maličké.
Brouk
O vznik tohoto auta se zasloužila nesourodá dvojice - Ferdinad Porsche a Adolf Hitler - konstruktér a diktátor. Hitler chtěl automobil pro masy a Porsche, který již od počátku třicátých let pracoval na lidovém autě, věděl, jak jej postavit. V roce 1938 byl nový lidový vůz - volkswagen - hotov. Na jeho výrobu vyrostla nová automobilka a s ní i celé město - KdF Stadt (nynější Wolfsburg). KdF znamená Kraft durch Freude (radostí k síle), což v podstatě byly nacistické odborové svazy. Automobil byl nazván KdF Wagen. Byl to čistokrevný brouk - zadní kola poháněl vzadu umístěný vzduchem chlazený čtyřválcový čtyřtaktní motor s válci proti sobě (tzv. boxer) o objemu 985 ccm.
Do boje
Hitler však nechtěl jen vyrábět auta, ale především dobývat svět. Vypukla válka a v KdF Stadtu se začaly montovat vojenské automobily. Porsche navrhl hranatý vůz vycházející z KdF Wagenu - kübelwagen. Terénní automobil s hnanou zadní nápravou, který zachránil život i maršálu Rommelovi, když jeho řidič omylem vjel do minového pole. Vojevůdce nevyletěl do povětří jen díky nízké hmotnosti auta. Po kübelwagenu se objevil schwimmwagen, plovoucí automobil s lodním šroubem na zádi a pohonem všech čtyř kol.
Německo ale válku prohrává. Postupující Američané (nemajíce v mapách žádné město zakresleno) se zastavují před KdF Stadtem. Delegace jeho občanů se jim proto vydává naproti s žádostí o obsazení města dříve, než jej zabere Rudá armáda - tento čin zřejmě brouka zachránil.
Autíčko dobývá svět
Opuštěnou fabriku dostávají pod svoji správu Spojenci. Nyní se objevuje třetí muž, který pro brouka hodně znamenal. Major Ivan Hirst věřil v dobrou koncepci KdF Wagenu a prosadil jeho znovuzavedení do výroby. V roce 1949 jdou první auta na export do Spojených států a za velkou louží si získávají ohromnou popularitu. Brouk dobyl svět. A když už je slavný, proč by nemohl hrát ve filmu? Herbie s číslem 53 se stal hvězdou filmu Zamilovaný brouk (The Love Bug). Autíčko v něm má vlastní rozum a samo jezdí. Po velkém úspěchu filmu následovaly další tři pokračování, a dokonce i televizní seriál.
Rekordman
17. února 1972 padá rekord Fordu T - bylo vyrobeno 15 007 034 brouků a tento vůz se stává nejúspěšnějším automobilem všech dob.
Do roku 1973 je obsah motoru postupně zvětšen až na 1584 ccm, auto získává přední nápravu McPherson, kotoučové brzdy na přední kola a baculatější karoserii. Koncem sedmdesátých let je výroba přesunuta do Jižní Ameriky a na začátku nového tisíciletí se množství vyrobených brouků blíží 25 milionům. Od brouka bylo odvozeno mnoho jiných automobilů - nejznámější je asi dodávka Transporter. Objevil se také nástupce - New Beetle. Původně designová studie na téma brouk - nyní úspěšný automobil, který však rozhodně není lidovým vozem.
Kačenka
Téměř stejně starý jako brouk je Citroen 2 CV. Základní požadavek na toto auto byl jednoduchý - čtyři kola pod deštníkem. Vůz, který doveze sedláka s platem vajec na zadním sedadle domů po polní cestě, aniž by se vajíčka rozbila. Do roku 1939 bylo vyrobeno 250 prototypů. Sériovou výrobu zastavila druhá světová válka a všechna hotová auta byla jejich konstruktéry zničena. To si alespoň všichni padesát let mysleli. Čtyři prototypy byly ale tajně odvezeny do opuštěného domu na testovacím okruhu Citroenu. Ti, kdo o tom věděli, se zavázali mlčením. Tento slib nikdo neporušil až do roku 1995, kdy byla léty poznamenaná auta vytažena ven (to už se jednalo pouze o tři stroje - jeden prototyp byl bez udání původu zrekonstruován v osmdesátých letech). Veřejnosti však zůstávala skryta ještě další tři roky a jejich existence byla odhalena až při oslavách výročí zahájení výroby 2 CV.
Znovuzrozené auto
Vraťme se ale zpět do válečných let.
V okupované Francii konstruktéři tajně pracovali na změnách. V roce 1944 byl navržen dvouválcový vzduchem chlazený čtyřtaktní boxer o objemu 175 ccm. Vůz byl trochu zaoblen a lépe vybaven. Hotový model 2 CV byl poprvé k vidění na autosalonu v Paříži v roce 1948. Odborníci z něj sice nebyli příliš nadšení, ale běžní řidiči si auto zamilovali. Sedm let po premiéře dostalo autíčko silnější motor o objemu 425 ccm. Roku 1958 se objevil unikátní 2 CV AZ 4/4 (později nazvaný Sahara 4x4). Automobil se dvěma motory a převodovkami - vpředu a vzadu, přičemž přední pohonná jednotka roztáčela přední kola a zadní pohonná jednotka zadní kola. Auto se řídilo skoro stejně jako normální 2 CV, jen řadicí páka byla na zemi a řidič mohl v případě potřeby zadní motor odpojit. Sahara měla dobrou terénní prostupnost a poradila si i s velice prudkými svahy.
Francouzská legenda
V roce 1970 kachna díky motorům o obsahu 435 ccm a 602 ccm ještě zesílila. Další a poslední velkou modernizací byla o jedenáct let později montáž kotoučových brzd na přední kola. Kačenka se pak bez větších změn vyráběla do června roku 1990, kdy z výrobního pásu sjel poslední Citroen 2 CV. Celkem bylo vyrobeno tři a půl milionu těchto aut. Autíčko se v průběhu let po kouskách měnilo - přibývala okénka, přetvářel se tvar karoserie a interiér se stával útulnějším. Kromě kachny vznikla na jejím upraveném podvozku i další auta: například extravagantní AMI nebo otevřený teréňáček Méhari.
Mini
Nejmenší a nejmladší z našich čtyř strojů je mini. Životní dílo sira Aleca Issigonise - malý a praktický vůz. Říká se, že jeho rozměry navrhl tak, že posadil čtyři muže na židle a jejich obrys nakreslil na stěnu a na podlahu. Auto v sobě snoubilo mnoho novinek - těmi nejzajímavějšími bylo umístění převodovky pod motor (čtyřválcový čtyřtaktní vodou chlazený o obsahu 848 ccm), použití malých desetipalcových kol a jejich odpružení jen gumovými bloky. Mini měl svoji premiéru v roce 1959 a do výroby jej zařadily firmy Austin a Morris. V rychlém sledu pak následovala prodloužená verze van, pick-up a luxusnější modely s karoserií sedan.
Sporťák
Tvrdý podvozek a nízko položené těžiště přímo vybízely k závodění. Vždyť na mini začínal i Niky Lauda. První sportovní verzi postavil John Cooper. Autíčka záhy začala vyhrávat na okruzích i v rallye. Největším úspěchem bylo opakované vítězství v Rallye Monte Carlo. Nezapomenutelným se stal ročník 1966. Tři mini startují ze tří měst a v cíli obsazují celé stupně vítězů. Pak ale přichází šok. Všechna britská auta jsou diskvalifikována. Kvůli čemu? Žárovky ve světlometech neodpovídají předpisům. Na důkaz, že žárovky neovlivňují jízdní vlastnosti, následující rok mini opět vítězí. Pekelně rychlé miníky se zúčastnily i loupeže zlata. Ve filmu The Italian Job (italský kšeftík) prchají hlavní hrdinové - lupiči - během šílené honičky ve třech mini, které nakonec za jízdy "uklidí" do speciálního autobusu.
Vývoj mrňouska
Mini se stále vyvíjel, gumové pružicí bloky nahradil systém hydrolastik (odpružení pomocí vaků naplněných speciální kapalinou), který byl později zase zrušen. Nabídku doplnily motory o obsahu 998 ccm a 1275 ccm. Byla zde snaha o modernizaci designu, ale verze Clubman s hranatým "čumákem" neměla úspěch. Objevil se i vojenský model Moke. Výrobu auta převzala firma British Leyland a nakonec Rover (ten nyní vlastní BMW). Autíčko se vyrábělo do konce minulého roku - celkem vyjelo přes 5 milionů kusů. Legenda ale pokračuje. Moderní nástupce miníka vyvinutý pod křídly BMW se jmenuje (jak jinak) Mini. Auto je o něco větší a svým tvarem se nekompromisně hlásí ke svému předchůdci - stejně jako New Beetle to ale není levné auto pro každého.
Trabi
Trabant je proti brouku i kachně trochu mladší. Jeho specialitou jsou vnější díly karoserie vyrobené z duroplastu - materiálu vytvářeného lisováním a následným spékáním pryskyřice a odpadní bavlny. Auto zkonstruovala firma VEB Sachsenring, nástupce, v sovětské části Německa "opuštěných", automobilek Horch a Audi. Sériová výroba vozu označeného jako Trabant P 50 se rozjela v roce 1958. Jeho přední nápravu poháněl vpředu uložený vzduchem chlazený dvoutaktní dvouválcový motor o objemu 500 ccm, nad kterým byla spádová nádrž (auto až do skončení výroby Trabantu 601 nemělo žádný ukazatel paliva a palivová rezerva se ovládala páčkou v kabině). Následně se objevil kombík. Během podzimu 1962 byl motor převrtán na 594 ccm a automobil přejmenován na Trabant 600. V půli roku 1964 vyjíždí Trabant 601 se známou modernizovanou karoserií - tím však na čtvrt století v podstatě skončil jeho vývoj. Až v roce 1988 bylo změněno zavěšení zadních kol a listové pero nahradily vinuté pružiny. Konstruktéři se však o modernizace pokoušeli. Všechny návrhy byly ale z úsporných důvodů zrušeny a dokumentace musela být zničena.
Dva takty navíc
Konečně - to je jediné slovo, které vystihuje výměnu zastaralého (i když pro trabanta typického) dvoutaktního motoru. Po pádu berlínské zdi se otevřely hranice a VEB Sachsenring potřeboval automobil schopný konkurovat vozům z druhé strany železné opony. Proto na jaře 1990 vyjíždí Trabant 1,1 s vodou chlazeným čtyřdobým čtyřválcem o obsahu 1043 ccm z Volkswagenu Polo a kotoučovými brzdami na předních kolech. Automobil dostal novou přední kapotu, nádrž se přestěhovala dozadu a řadicí páka byla umístěna na podlahu. Přesto ale výroba trabantů v roce 1991 končí. Celkem jich bylo smontováno téměř 3 100 000, včetně otevřených verzí tramp a několika pick-upů.
Symbol východu
Tím, čím měl trabant být, tedy snadno dostupným autem, se však stal až po skončení výroby. Vedení NDR nebylo schopné zajistit dostatečnou produkci a na trabanta se čekalo i deset let. Teprve když se jich jejich majitelé s vidinou lepších strojů začali zbavovat, dal se koupit opravdu za pakatel. Světově proslulým se trabi stal během turné U2 v roce 1992. Kapela si jej vybrala za symbol svých koncertů a trabanty se staly součástí její megashow Zoo TV. Dobré jméno si udržely i v souboji s mercedesem. V takzvaném losím testu (rychlém projíždění ostrých zatáček) se model A od mercedesu převrhl již při 60 km/h, kdežto trabant vydržel i v 75 km/h. Díky tomu bylo áčko přepracováno a sériově vybaveno stabilizačním systémem.
