Zkouška odvahy

Čas prázdnin s sebou přináší i různé noční hry a zkoušky odvahy, které vás nutí jít samotné v noci někam do lesa či ke hřbitovu... Pro někoho je tato představa noční můrou, která ho straší už dlouho před prázdninami. Není se však za co stydět, strach ze tmy je přirozený: člověk je denní tvor a v noci je odkázán na smysly, které nemá zdaleka tak dobře vyvinuté jako zrak. Strach je ovšem také fyziologická záležitost - předpokládané či skutečné nebezpečí zvyšuje v krvi hladinu adrenalinu a tím připravuje organismus na boj, útěk či jinou fyzicky náročnou činnost, která ho dovede do bezpečí. Pocit strachu je tedy nejen přirozený, ale také užitečný. I já se bojím, když jdu v noci lesem, lezu po skále nebo přecházím po úzké lávce rozbouřenou řeku. Strach mě nutí k rozvaze, opatrnosti, nedovolí zbrkle riskovat a chovat se příliš sebevědomě. A chrání tak můj život. Má ale i svou stinnou stránku: pokud člověka ovládne příliš, doslova ho zmrazí. Strachy ochrnutý člověk ovšem před nebezpečím neuteče, na skále či úzké lávce je ztuhlý a nemotorný nebo se rozklepe tak, že spadne. Statečný člověk tedy není ten, který nemá strach vůbec (to je spíš hazardér), ale ten, který strach má a umí ho překonat. A to lze kupodivu nacvičit. Začít můžete právě na táborech při oněch zmíněných zkouškách odvahy. Vždyť stačí, když si uvědomíte, že vám ve skutečnosti žádné nebezpečí nehrozí, že je to vlastně jen hra na strach. Hra, která vás ale naučí, jak ho překonat, až k němu budete mít skutečný důvod. Stejnou hru pak můžete hrát i v běžném životě - každý den je nutné překonávat nějaké obavy (z písemky, učitele, přiznání k rozbitému oknu...). Naučíte se tak být odvážní a přitom rozvážní, bude se vám to hodit po celý život. Krásný zbytek prázdnin a hodně odvahy do nového školního roku vám přeje