Parmička rhodéská je asi pěticentimetrová rybka pocházející z Jižní Afriky a u nás se chová ojediněle. Dospělé ryby jsou sice velmi hezké, ale mláďata, které bývají nabízené v prodejnách, vzbuzují poněkud nedůvěru. Jsou totiž příliš protáhlé a vypadají jako podvyživené, takže akvaristé dávají přednost „zdatnějším“ rybkám. I takové zdání může ovlivnit oblibu druhu, neboť množitelé raději věnují svůj drahocenný čas atraktivnějším druhům. Chov parmičky rhodéské je však zcela bez problémů, vyhovuje jakákoliv voda o teplotě kolem 22 °C. Podávat lze jak živou, tak i neživou, resp. náhradní potravu. Jednotlivě chované ryby jsou značně plaché, v hejnu však zklidní. Pro tření vybíráme samičky, které jsou průkazně zaplněné vyzrálými jikrami. Po zvýšeni teploty ve vytíračce samička vyhledává jemnolisté rostliny při dně. Samec přehazuje ocas přes její hřbet a jikry po oplození padají do dne nebo do houštinek rostlin při dnu. Pro vývin jiker je vhodná měkká až středně tvrdá voda se slabě kyselou reakci. Třecí aktivita je největší ráno. Zjistíme-li, že o sebe rybky mají zájem, je lépe opustit místnost, neboť pohyb kolem nádrže rybky ruší. Rozmnožováni je v podstatě stejné jako u Parmičky perleťové. Chov nebude působit potíže ani akvaristům bez větších zkušenosti, při výběru partnerů pro tření však není snadné rozeznat pohlaví. Sameček je jen o něco větší, štíhlejší a bývá zbarven více do červené. Samička má oblejší bříško. Tuto hezkou parmičku se svítivě červeným očkem znají akvaristé teprve od roku 1963.
Sdílej
22. července 2001 • 15:18
