Irbis neboli levhart sněžný se od jiných velkých koček tolik liší, že jej řadíme do zvláštního rodu. Má mimořádně širokou lebku, klenuté čelo, odlišnou lebeční základnu i zuby, mohutné a dlouhé zadní nohy a ocas. Je výborný skokan - jediným skokem překonal i patnáct metru. Srst je smetanově plavá až bílá, s tmavými skvrnami, špička ocasu je tmavá. Srst je hustá, v zimě až 60 mm dlouhá. Irbis je asi tak velký jako levhart a měří i s ocasem kolem dvou metrů, na ocas připadá jen o málo méně než polovina. Hmotnost bývá u samců 45 až 50 kg, u samic 30 až 40 kg. Obývá velehorské oblasti Střední Asie, např. Sajany, Altaj, Tchien-šan, Pamír, Hindúkuš a Himálaj. Na mnoha místech svého původního areálu je však už vzácný. V Sajanském pohoří žilo už na počátku našeho století málo irbisů, dnes tam jen občas nějaký zabloudí z Mongolska. Vychází na lov za soumraku a v noci, výjimečně dopoledne nebo v časných odpoledních hodinách. Loví jako jiné velké kočky - kořist vyhledává zrakem a sluchem, čeká na ni v záloze nebo se k ní trpělivě plíží. Jsou to hlavně kozorožci, divoké ovce a další kopytníci, ptáci a hlodavci. V blízkosti lidských obydlí napadá telata jaků, ovce apod. Je zařazen do seznamů chráněných živočichů Mezinárodní unie na ochranu přírody, neboť rychle ubývá. V r. 1978 byla v Helsinkách na konferenci o ochraně tohoto druhu založena mezinárodní chovná kniha, aby tato krásná kočka byla uchována alespoň v zajetí. V poslední době se věnuje péče studiu života irbise v přírodě hlavně na území Cíny, Nepálu a Tibetu.
Sdílej
23. července 2001 • 14:34
