Kolibřík vidloocasý je rozšířen v Bolívii, v severní Argentině a v Chile. Samečkové tohoto druhu se vyznačují velmi dlouhým, vidlicovitě vykrojeným ocasem. Samec dosahuje s touto ozdobou délky 25 cm, zatímco samice je jen kolem 16 cm velká. Do plné délky vyrůstá samečkům ocas až ve stáří 5 až 6 let. Pestré měnivé kovové barvy tohoto druhu vznikají podobně jako u jiných kolibříků lomem světla. Za letu připomíná sameček velkou vážku, prudce se pohybující vzduchem. Ve vzduchu se také tito kolibříci zmocňují drobného hmyzu. Hmyz však chytají i v květech, ke kterým přilétají sát nektar. Nektar je hlavní kolibříkovou potravou. Nasává ho pomocí trubičkovitého zobáku a jazyka, který je rozdělen na dva tenké pásky, při sání fungující jako slámka. Při sání kolibříci neusedají, ale ve vzduchu víří křídly tak rychle, že se udrží na jednom místě. Dovedou také létat pozadu, čehož nejsou schopni žádní jiní ptáci. Při svatebních letech roztahuje sameček tohoto druhu barevná ocasní pera a všelijak se před samičkou točí. Po páření svou družku opustí a ta si sama vybuduje hluboké a jemné hnízdo na vodorovné větvi stromu. Hnízdo je maličká, ale pevná stavba z rostlinných vláken a pavučin, obložená lišejníky. Samice snese dvě vajíčka bílé barvy. Na snůšce sedí sama po dobu kolem 16 dnů. Rovněž mláďata, která začínají létat ve stáří tří týdnů, samice vychováv8 docela sama.
Sdílej
23. července 2001 • 15:11
