Zmije menší se v Evropě vyskytuje jen ostrůvkovitě na několika místech v jihovýchodní Francii, ve střední Itálii, v Maďarsku, Rumunsku, Jugoslávii a odtud v pásmu stepí a lesostepi až do střední Asie a severozápadní Číny. V Evropě dorůstá délky jen 35 až 50 cm, ve střední Asii až 70 cm. Obývá především travnatá místa a v horách i horské stepi. V Arménii byla zjištěna ve výši 3 000 m n. m. Dává přednost blízkosti vod a mokřinám. Za potravou se vydává ve dne, hlavně když sviti slunce a je dost vysoká teplota. Vniká do nor hlodavců, ale i do děr vyhrabaných hmyzem, např. cvrčky, a slídí po kořisti. Loví cvrčky, saranče, malé ještěrky, mláďata myší a hrabošů. Za velkých veder loví jen ráno a večer. Ve velmi teplých a suchých oblastech přečkává tuto pro ni nepříznivou dobu v úkrytech, v norách nebo skalních štěrbinách, kde také přezimuje od konce října nebo listopadu až do března. Klade mláďata v srpnu nebo počátkem září, obyčejně asi tucet kusů. Vyhýbá se orné půdě, a proto na mnoha místech již vymizela, jinde je hojná, např. v Předkavkazí bylo na 1 ha zjištěno až 56 jedinců, na čajových plantážích v Kazachstánu 45 kusů na hektar a na pobřeží Tagantožského zálivu v Azovském moři až 160 kusů na 1 km. Naštěstí je jed této malé zmije málo účinný a pro zdravé lidi není nebezpečný. Jen vnímavý člověk, alergický na živočišné jedy, musí vyhledat lékaře.
Sdílej
23. července 2001 • 15:28