Zmije nosatá dostala jméno podle malého výrůstku na čenichu, který někdy budí
dojem růžku. Je však měkký. Je to malý had dorůstá délky 60 až 70 cm, avšak má účinný jed, a proto je pro člověka nebezpečný. Naštěstí není tato zmije vůbec útočná a je navíc velmi pomalá. K uštknuti dochází zřídka dokonce i tehdy, když na ni neopatrný člověk šlápne. I tento druh má typickou zmijí kresbu. Samec má klikatý pruh na zádech tmavohnědý, někdy černý, samice má proužek zelenavě hnědý, ve středu obyčejně světlejší. Tato malá zmije obývá téměř celý Iberský poloostrov (Španělsko a Portugalsko) a vyskytuje se i v pobřežních oblastech severní Afriky, v Maroku, Tunisku a na severu Alžírska. Obývá stráně, pahorkatiny a řidší lesy a ve středním Španělsku vystupuje až do výše 2 500 m n, m. Je živorodá, samice klade asi deset mláďat, která hned po narození měří 14 až 18 cm. Mláďata se živí nejdříve hmyzem, například cvrčky a sarančemi, později drobnými ještěrkami. V druhém roce života už loví myši a jiné drobné hlodavce. V listopadu a prosinci se zmije nosatá uchyluje do zimních úkrytů a přezimuje v nich dva až čtyři měsíce. Obvykle koncem února nebo v březnu tyto skrýše zase opouští a krátce potom nastává období páření. Délka zimního spánku se řídí podnebím krajiny, kde zmije žiji. Nejdéle trvá zimní spánek u vysokohorských populaci ve Španělsku.
Sdílej
23. července 2001 • 15:33