Uropoda vinicolore (české jméno nemá) je nápadně vínově červenou barvou (odtud její jméno) kdežto jiné druhy tohoto rodu jsou rezavě hnědé. Patří sice do skupiny roztočů mesostigmatických, česky zvaných čmelíkovci, kde mají převahu druhy dravé nebo parazitické, ale není dravá. Živí se různými organickými látkami a zbytky nebo podhoubím. Všechny uropody mají tvrdý tělní krunýř, pohybují se pomalu a mají schopnost v nebezpečí stáhnout končetiny do dutinek na spodní straně těla. Srovnání s želvami, které člověka hned napadne, není skutečně nemístné. Jsou zajímavým příkladem, jak způsob života a výživy dovede zformovat určitou skupinu živočichů. Ve srovnání s dravými druhy mesostigmatických roztočů, kteří musí aktivně shánět kořist, a proto jsou dlouhonozí a pohybliví, jsou uropody opravdovými želvami mezi roztoči. Jejich deutonymfy se vyznačují plochým čočkovitým tělem a krátkými nohami, které mohou v nebezpečí stáhnout do prostůrků naspodu těla. Přilepují se na své nosiče pomocí pružného sloupku ze ztuhlého sekretu, vylučovaného v okolí řiti. Sloupek je poměrně dlouhý a tak pevný, že roztoči zůstávají připevněni na těle svých nosičů i ve sbírkách hmyzu, a dokonce i po letech je těžko dokážeme sejmout. Uropoda vinicolora se nejčastěji přichycuje na kůrovce nebo na jiný ve dřevě žijící hmyz, který i tomuto málo pohyblivému druhu umožňuje šíření na nová příhodná místa.
Sdílej
26. července 2001 • 15:40
