Špička kolovitá patří do řádu hub lupenatých (Agaricales), čeledi čirůvkovitých (Tricholomataceae). Klobouk je 6 až 15 mm široký, hluboce rýhovaný (plisovaný), uprostřed prohloubený. Zůstává i v dospělosti polokulovitý. Zbarven je bíle nebo bělavě. Lupeny jsou velice řídké, bělavé, srostlé do kruhovitého límečku, který těsně obepíná třeň, ale nedotýká se ho. Třeň je 20 až 70 mm dlouhý, štětinovitý, leskle černohnědý. Dužnina kloboučku nepříjemně páchne po sýru. Výtrusný prach je bílý, výtrusy elipsovité, na jedné straně protažené ve špičku a měří 5 až 7 x 2 až 3 µm.
Špička kolovitá vyrůstá od května do října na hnijících opadaných větévkách, listech, odumřelých pařezech, uschlých koříncích a jiných rostlinných zbytcích. Obvykle roste pospolitě, často ve značném množství. Za sucha její plodnice zasychají, takže zdánlivě mizí, ale po dešti se opět objeví.
Názory na její praktické použití se různí. Většinou bývá uváděna jako nejedlá, ale někteří autoři doporučují kloboučky čerstvých plodnic do polévek. Špičku kolovitou lze zaměnit za podobné druhy rodu Marasmius, které mají lupeny srostlé v límeček. Jedná se o špičku travinnou (Marasmius graminum), která vyrůstá na odumřelých stéblech a koříncích trav, špičku močálovou (Marasmius limosus), vyskytující se převážně v mokřinách, špičku olšovou (Marasmius alniphilus), vyrůstající výhradně na listech olše, vzácnou špičku Bulliardovu (Marasmius bulliardii), rostoucí většinou na jehličí a mechu, a konečně špičku Wettsteinovu (Marasmius wettsteinii), která roste na zbytcích jedlových šišek.
Sdílej
7. srpna 2001 • 17:14
