Špička obecná náleží do řádu hub lupenatých (Agaricales), čeledi čirůvkovitých (Tricholomataceae). Klobouk je v mládí tupě kuželovitý, později ploše rozprostřený, o průměru 20 až 50 mm. Uprostřed mívá téměř vždy tupý hrbol. Na okraji je od prosvítajících lupenů jemně rýhovaný, jinak je hladký. Zbarven je pleťově až žlutohnědě, za vlhka je výrazně tmavší. Lupeny jsou poměrně řídké, 3 až 6 mm vysoké, pří třeni volné. Za vlhka jsou zbarveny bledě okrově, za sucha bělají a mírně se zvlní. Třeň je dlouhý 40 až 60 mm, válcovitý, plný, 3 až 4 mm silný. V mládí je jemně plstnatý, později lysý. Význačnou vlastností třeně je pružnost a pevnost. Dužnina je světle okrová, příjemné houbové vůně a chuti. Někdy voní slabě po hořkých mandlích. Výtrusy jsou vejcovité, bezbarvé a měří 8 až 10x 4 až 5 µm. Výtrusný prach je bílý.
Špička obecná se vyskytuje velice hojně na loukách, v zahradách, parcích a travnatých lesích. Roste od května do prosince, vždy po silných deštích. Za sucha plodnice zasychají, po dešti opět „oživují“, ale pro sběr se již staré plodnice nehodí. Často vyrůstá v tzv. čarodějných kruzích.
Je to výborná jedlá houba, která se hodí zejména do polévek. Přestože jde o často sbíranou houbu, může při jejím sběru dojít k nebezpečným záměnám za prudce jedovatou zvonovku jarní (Nolanea verna), nebo za drobné druhy vláknic (Inocybe). Od těchto hub se liší především pružným, nelámavým třeněm. Začátečníci by měli proto špičku obecnou sbírat vždy se zkušeným houbařem. Její záměna za menší druhy penízovek, některé helmovky nebo jiné druhy špiček není nebezpečná, protože tyto houby jsou vesměs jedlé.
Sdílej
7. srpna 2001 • 17:18
