Lepidodendron (české jméno nemá) je nejznámější představitel stromovitých plavuní, které spolu s přesličkami a kapradinami dosáhly v karbonu největšího rozvoje. Umožnilo jim to teplé a vlhké podnebí, které v té době na celé severní polokouli panovalo. Příznivý byl rovněž vysoký obsah oxidu uhličitého v ovzduší, který se uvolňoval při bouřlivé sopečné činnosti té doby. Kapraďorosty, jejichž potomky známe z dnešní přírody v bylinné podobě, tvořily v mladších prvohorách hlavní složku tehdejších rozsáhlých pralesů. Jejich mohutné kmeny dosahovaly nezřídka dvaceti- i třicetimetrových výšek. Zatímco kapradiny rostly spíše na místech sušších, plavuně a přesličky měly rády vlhko. Nejlépe se jim dařilo v mělké vodě a na březích močálů a bažin. Zde se také po celé dlouhé věky hromadily jejich odumřelé kmeny a listy a po následném zuhelnatěni se přeměnily v dnešní uhlí. Jaké bylo množství takto nahromaděné rostlinné hmoty, dokazují mocnosti dnešních uhelných slojí. Vědci spočítali, že k vytvoření třiceticentimetrové vrstvičky uhlí bylo potřeba asi čtyř metrů rostlinné hmoty.
Koncem prvohor skončila doba rozkvětu přesliček i plavuní. Během permu ubývalo vlhkosti a v suchém pustinném podnebí se jim přestalo dařit. Místo nich se v novém prostředí začaly šířit rostliny jehličnaté, cykasovité a semenné kapradiny.
Sdílej
8. srpna 2001 • 19:09
