Xenacanthus (české jméno nemá) zastupuje primitivní žralokovité obratlovce, kteří žili v mladších prvohorách. Byli to obávaní dravci, kteří se zejména v karbonu rozšířili téměř po celém světě. Svědčí o tom nálezy jejich fosilních koster, objevené na různých místech Evropy, Ameriky i Austrálie. I u nás byli hojní. Žili v řekách a sladkovodních jezerech, kde byli jejich hlavní potravou v té době již také hojně rozšířené menší typy paleoniscidních ryb. 0 způsobu života a obživy těchto dravců výmluvně hovoří množství ostrých špičatých zubů, kterými byla vyzbrojena jejich tlama. Kostra, tak jako u všech žralokovitých obratlovců, byla chrupavčitá. Nápadný je mohutný trn, který čněl ze zadní části hlavy směrem k hřbetní ploutvi. Velikost jejich těla se pohybovala okolo 70 cm a ani větší druhy nepřesahovaly délku jednoho metru.
Primitivní prvohorní pražraloci (řád Xenacanthida), mezi něž patří i vyobrazený Xenacanthus, se poprvé objevili ve středním devonu. Tvoři poměrně úzce specializovanou vedlejší větev nevelkých žralokovitých paryb, které nepřežily konec prvohor, neboť již ve středním permu, zhruba před 240 milióny let, vymřely.
Chrupavčitá kostra žralokovitých obratlovců byla zprvu vědci považována za primitivnější stadium ve vývoji pravé, plně zkostnatělé kostry. Později ale byly nalezeny pravé kosti i u obratlovců starších, než jsou žraloci, a proto bylo nutno tuto domněnku zavrhnout.
Sdílej
8. srpna 2001 • 19:16
