Olejový kahanec patři do nejpočetnější skupiny historických svítidel. Olejové kahance sloužily horníkům několik století, téměř až do začátku století dvacátého.
Nejstarší kahance byly kameninové, otevřeného nebo polozavřeného provedení. Vyšším stupněm byly kahance kovové (železné, měděné, mosazné nebo litinové). Ty již byly zcela uzavřené a chránily zásobu oleje před vylitím. Světlo vydával hořící bavlněný knot, který nasával olej z nádobky kahanu. Spotřebovaný olej byl doplňován ze zásobníku. Také doplňování oleje sloužilo v podzemí k měření času.
Ke svíceni se nejčastěji používal řepkový olej nebo lůj. Zkoušely se i jiné materiály, jako například bukvicový olej, sádlo nebo petrolej, ale ty se příliš neosvědčily. Ke konci devatenáctého století byly olejové kahance vytlačeny vynálezem karbidové (acetylénové) lampy.
Sdílej
29. srpna 2001 • 15:41