Karbidová (acetylénová) lampa. Vynález karbidu vápenatého znamenal změnu ve způsobu osvětlování v dolech. Na začátku osmnáctého století se lampa "karbidka" rozšířila doslova po celém světě. Měla proti předcházejícím svítidlům řadu výhod - podstatně lepší svítivost, její plamen lépe vzdoroval důlním větrům, a navíc vydržela spolehlivě svítit až deset hodin na jednu náplň.
Karbidová lampa měla dvě části. V horní nádržce byla zásoba vody, která se šroubovým ventilem přepouštěla do spodní nádoby s karbidem. Chemickou reakcí zde vznikal acetylén (C2H2), hořlavý plyn, který přes kovový filtr vnikal do hořáku a zde se spaloval. Vzniklé světlo bylo různými stínítky a odrazovými plochami usměrňováno požadovaným směrem. Poslední verze "karbidek" pak již byly vybaveny reflektorem.
Karbidové lampy byly z podzemí staženy až po zavedení akumulátorových lamp, zhruba v polovině našeho století. V rudných dolech a na některých uhelných šachtách se dokonce používaly ještě v šedesátých letech.
Sdílej
29. srpna 2001 • 15:43