Moždíř. Tyto zbraně se začínají objevovat od poloviny 15. století. V roce 1453 se osvědčily při obléhání Cařihradu. Jejich krátké bronzové nebo železné hlavně s poměrně velkou ráží se používaly výhradně k strmé palbě. Pro správné zasažení cíle ale musel být přesně nastaven náměr (elevace). K tomu účelu sloužil přístroj nazývaný dělový kvadrant. Ten se užíval od 15. století a postupně měnil svoji podobu. Nejprve se vyráběl ze dřeva, později z mosazi.
Moždíře se uplatnily u pozemního obléhacího vojska, ale také na válečných lodích, kde byly jejich hlavně pomocí čepů zasazeny do silných dřevěných desek. Nízké lafety, charakteristické pro tyto zbraně, se otáčely kolem své osy a tím bylo vlastně zajištěno míření do stran. Lafety u pozemních moždířů měly různou podobu, od nízkých, podobných rámům až po vysoké, s trojúhelníkovými tvarovanými bočnicemi. Také hlavně byly do bočnic uchyceny dvěma způsoby - uprostřed dvěma postranními čepy, nebo za komoru jedním čepem průchozím. Též zátravka musela být uzpůsobena. Vystouplá jamka v podobě kapsičky nedovolovala při velké elevaci sesypání prachu z okolí ústí zápalného kanálku. Kolem roku 1550 se jako střelivo začly uplatňovat výbušné střely, které byly velmi účinné při dopadu na cíl.
Ráže hlavně 400 až 750 mm.
Sdílej
4. září 2001 • 15:20