Příslušenství. Všechna děla nabíjená zepředu vyžadovala zvláštní příslušenství. Hlaveň se čistila vytěrákem, který byl někdy kombinován s nabijákem. Dále byla potřebná lopata, kterou se sypal střelný prach až na dno nábojové komory a byl sražen přes ucpávku nabijákem. Postupně byly lopaty normovány podle velikosti koulí, aby obsluha nemusela potřebnou dávku střelného prachu odměřovat. Když dělostřelec vsunul kouli do hlavně, opět ji utěsnil a nakonec z růžku nasypal prach do zátravky, čímž bylo dělo připraveno k výstřelu.
Do 15. století se dělo odpalovalo rozžhaveným háčkem, později doutnákem sevřeným do plochých čelistí speciální hole. Tato hůl se stala velmi slavným odznakem hodnosti dělostřelce a někdy měla uprostřed svíracích ramen různě tvarovanou zakovanou čepel zdobenou rytinami nebo leptem. Ozdoby tvořily iniciály panovníka, zkřížené dělostřelecké trofeje a podobně.
Obsluha děl měla pochopitelně k dispozici mnoho jiných přístrojů, nástrojů a nářadí. Jako příklad můžeme uvést dělostřelecké zaměřovací přístroje, nářadí používané k manipulaci s kanóny, nářadí k zajištění dělostřeleckého stanoviště a podobně.
Sdílej
4. září 2001 • 15:23