Tořič žlutý. K nejpodivuhodnějším evropským orchidejím patři bezesporu celkem drobné rostliny příslušející do rodu Ophrys, českým jménem tořič. V jejich květech upoutává zejména velký tlustý, zpravidla sametový a chlupatý celistvý nebo různě dělený pysk, který se barvou, výraznou kresbou i tvarem podobá různým určitým druhům hmyzu nebo pavouků. Čtyři druhy se vesměs velice vzácně vyskytují v Československu. Většina z celkového počtu asi 30 druhů je domácí ve Středozemí. Jedním z nejběžnějších, dosti variabilních druhů je tořič žlutý.
Je to vytrvalá bylina se dvěma kulovitými černohnědými podzemními hlízami. Čtyři až osm široce kopinatých zelených listů vytváří přizemní listovou růžici. Květenství, zakončující 10 až 30 cm vysokou lodyhu, je řídké, složené ze dvou až sedmi květů. Zelené listeny v květenství jsou delší než semeníky - zelených je i pět horních okvětních lístků. Pysk je velký, trojlaločný, s velkou červenavě hnědou skvrnou uprostřed a širokým žlutým okrajem. Plod je tobolka.
Tořič žlutý kvete podle polohy nalezišť (geografické) a stanovišť (oslunění, nadmořská výška apod.) od konce února do dubna. Je typickým druhem travnatých a kamenitých míst a středomořských křovinatých porostů, známých pod jménem makchie. Kromě evropských státu při Středozemním moři a jejich ostrovů (zejména Sardinie, Sicilie a Egejských ostrovů) roste i v severní Africe, na Kypru a v Male Asii.
Sdílej
9. září 2001 • 14:15