Korálník zlatý je příslušníkem řádu sasankovců (Zoantharia), kteří se podobají spíše sasankám než korálům. Sasankovci netvoří vnitřní kostry a vyztužují své tělní stěny cizími předměty, např. zrnky písku nebo úlomky ulit. Většina sasankovců neboli kožovitých korálů tvoří povlaky na ponořených předmětech. Korálník je výjimkou. Má podobnou kostru jako rohovitky a patří k nejvzácnějším šperkařským korálům. Dlouho bylo známo jen několik málo druhů rodu Gerardia ze Středozemního moře, které neměly zvláštní význam. Rozvoj potápění a vývoj malých výzkumných ponorek však umožnil objevy řady krásných příslušníků tohoto řádu v hlubinách Tichého oceánu. Korálník zlatý roste v hloubce kolem 400 m v některých částech Tichého oceánu, např. u pobřeží Japonska, u Havajských ostrovů, ale také u Aleut a při kanadském pobřeží, což je mezi korály výjimka. Stejné jako jiné druhy cenných korálů nemá v buňkách symbiotické řasy. a proto nepotřebuje sluneční světlo. Jeho larvy světlo odpuzuje, proto plavou do hloubky a usazují se na klidných místech. Pak vyrůstají v bohatě větvené keříky s četnými polypy, které vydávají intenzívní zelenavé světlo. Loví drobné částice organických látek a hlubokovodní plankton. Korálník zlatý dorůstá výše asi 1 m a žije přibližně 70 let. Roste velmi pomalu, přibližně 1 cm za rok, v mládí o něco více, patrně proto, že žije v potravně chudých vodách a jeho růst nepodněcují symbiotické řasy.
Sdílej
12. září 2001 • 16:01
