Pakorál fialový je zvláštním příbuzným nezmarů a patří do čeledi Milleporidae. Mezi potápěči jsou kolonie těchto živočichů známy jako ohnivý korál, žahavá korál apod., ač to vůbec nejsou koráli. Kolonie polypů vytvářejí ovšem vápenitou stavbu podobnou větevnatcům, ale ve skutečnosti jsou příbuzní daleko jednodušším formám. Mají dva typy polypů - baculatý vyživovací gasteroid a kolem něj vidy skupinu žahavých daktylozoidů, které způsobují bolestivý palčivý pocit, jakmile se pokožka dotkne povrchu korálu. Všechny polypy jsou spojeny vnitřními kanálky, takže se vyživují společně. Uvnitř trsu jsou i rozmnožovací polypy (gonozoidi), od nichž se odškrcují drobné medůzky.
Pakoráli jsou hojně rozšířeni ve všech tropických mořích a účastní se podstatnou měrou výstavby korálových útesů. Žijí hlavně v mělkých vodách. Kostru pakorálů rozeznáme od korálových trsů velmi jemnou strukturou a často í nápadným zbarvením, které nevybledne ani po dlouhých letech. Zatímco odumřelé kolonie větevníků jsou většinou bílé, pozůstatky pakorálů jsou krásně fialové, červené nebo žluté. Pakoráli ovšem netvoří jenom typicky tvarované kolonie s prstovitými výběžky, ale mohou porůstat i odumřelé kolonie gorgonií nebo jiné předměty ve vodě. Rostou značně rychle, patrně proto, že jejich úlovky jsou daleko bohatší než úlovky skutečných korálů. Drobné žahavé polypy s dlouhými četnými výrůstky nejen pakorál chrání, ale také loví kořist, kterou gasterozoidy ihned pohlcují.
Sdílej
12. září 2001 • 16:04
