Chlupule podkorní je mezi našimi mnohonožkami zjevem opravdu výjimečným. Její drobné měkké tělo má jen 11 článků, není vyztuženo uhličitanem vápenatým a na všech tělních článcích má svazečky chlupů (trichomů). Dosahuje délky jen 2 až 3 mm a žije velmi skrytě pod kůrou, pod kameny nebo v mechu, takže uniká pozornosti, ačkoliv patří k nejběžnějším druhům mnohonožek v našich lesích, lépe řečeno na jejich okrajích. U nás je rozšířena po celém území, od nejteplejších částí (Silická planina) až po vysoké polohy hor (Šumava, Jeseníky, Karpaty), a je našim jediným představitelem podtřídy volnoretek (Pselaphognatha). Obývá celou Evropu od Irska až po Ural a od Skendinávie až po Azory a Saharu, kde vystupuje do výše skoro 3000 m n. m. Je to živočich podivný, který ani chováním mnohonožku nepřipomíná, protože podrážděn naježí všechny své chloupky a potřásá svazečky ocasních trichomů, které jsou nápadně dlouhé. Pro tento zvyk dostel živočich již od Karla Linnéa druhové jméno lagurus - zaječí ocásek. Chlupule má 13 párů velmi krátkých nožek, krátká tykadla a na každé straně hlavy na vypouklém očním políčku šest oček. Má vývoj zcela odlišný od jiných mnohonožek. Především chlupule nemají kopulační nožky a ve vyšších zeměpisných šířk8ch se údajně mohou vyskytovat partenogeneticky se rozmnožující jedinci (bez oplození). Z vajíčka se líhne drobná larva s pěti články a třemi páry noh. Ta se šestkrát svlékne, přičemž ji vždycky přibudou nějaké tělní články, až se konečně změní v dospělou mnohonožku. Vývoj chlupule má tedy sedm stadií. Vlevo chlupy tělních svazečků, vpravo "ocásku".
Sdílej
12. září 2001 • 16:13