Svinule lesní je typickým představitelem podtřídy srostloretek, jejichž tvrdé tělo je inkrustováno vápenitými solemi a může se při podráždění svinout v kuličku. Povrch těla svinule lesní je lesklý, převážně tmavohnědý, zdobený nápadnými pestrými skvrnami. Okraje článků jsou světle žluté až bílé, 10. až 12. článek a krk jsou jednobarevné, černé, na ostatních článcích jsou dvě řady žlutých, oranžových nebo červených skvrn, na hrudním štítu dvě dvojice skvrn. Tykadla jsou tmavá, nohy černé. Sameček bývá menší než samička, dorůstá nejvýše délky 11 mm a šířky 2,5 mm, samička bývá až 14 mm dlouhá a 6 mm široká. Sameček má vždy zadní okraj předposledního článku uprostřed vykrojený. Svinule lesní nežije jen v lesích, ale také v otevřené krajině pod kameny. Nejčastěji ji však najdeme ve spadaném listí smíšených nebo listnatých lesů a v mechu. Hojná je zvláště v krasových oblastech a v teplých pahorkatinách. Vysoko do hor nevystupuje. V Evropě je rozšířena od Itálie po Polsko a Německo, výše na sever nezasahuje. Svinule mají rovněž zajímavý vývoj. Z vajíčka se líhne larva se třemi páry noh. Celkem čtyřikrát se svléká a při každém svlékání jí naroste další tělní článek a další páry noh - první stadium má 8 tělních článků, druhé 9 a 8 párů noh, třetí 10 a 10, čtvrté 11 a 13 a páté 12 a 15 párů nožek. Dospělá mnohonožka má pak 12 článků, samička 17 a samec 19 párů noh. Před dosažením dospělosti se ještě třikrát svlékne, takže vývoj svinulí se skládá z části anamorfózní, kdy se zvyšuje počet tělních článků (pět stadií), a epimorfózní, kdy už jen rostou (čtyři stádia). Pérovka ukazuje průřez tělem.
Sdílej
12. září 2001 • 16:20