Děkanka zimní. I když zprávy o přesném místě vzniku chybějí, většina pomologů je přesvědčena, že tato odrůda pochází z Belgie. Jedna ze starých zpráv uvádí, že byla pěstována již roku 1750 v klášterní zahradě kapucínů v Lovani, v pozdější univerzitní botanické zahradě.
Jde o strom s široce jehlancovitou, nepříliš velkou korunou, jemuž se nejlíp daří v kvalitních půdách a na teplých stanovištích. Proto se pěstuje především v zemích s teplejším klimatem. U nás pak v menším měřítku pouze v teplejších polohách. Plodí brzy, pravidelně každým rokem. Má široce vejčité, středně velké až velké plody, jež jsou ze stran zhrbolené. Drsná nažloutlá slupka má po sobě drobné rzivé tečky. Stopka je krátká, dužnina bílá, šťavnatá, rozplývavá, sladce navinulé chuti. Hrušky se sklízejí koncem října a konzumně uzrávají až v lednu. Při dobrých skladovacích podmínkách vydrží až do dubna.
Děkanka zimní je výborná zimní odrůda, má velmi chutné ovoce, poměrně dobrou odolnost proti mrazu. Je však náchylná ke strupovitosti. V zahraničních příručkách ji najdete pod názvy Winter Dechantsbirne (německých), Doyenné d'hiver (francouzských) a Paddigton (anglických).
Sdílej
12. září 2001 • 16:37