Hájenka. Tato odrůda pochází z Belgie, ze západních Flander, kde vznikla jako nahodilý semenáč. Po roce 1800 se rozšířila do okolních zemí, hlavně zásluhou belgického ovocnáře Van Monse pod názvem Bosc Père. Má však mnoho dalších názvů, z nichž nejužívanější v cizojazyčných příručkách jsou dnes Holzfarbige Butterbirne (německy), Beurré Couleur de Bois a Belle de Bois (francouzsky, Bosch Pear (anglicky), Lesnaja krasavica (rusky).
Stromy jsou vysoké, jejich koruny široce jehlancovité, s nepravidelně uspořádanými větvemi. Dobře odolávají mrazu, avšak jsou náchylné ke strupovitosti. Nejlépe se jim daří v nižších polohách, v dobrých úrodných půdách a na místech chráněných proti větrům. Plodí záhy po výsadbě, a to hojně a vcelku pravidelně. Středně velké hrušky mají vejčitý tvar, matnou, hladkou, tu a tam síťovitě porezivělou slupku se světlými tečkami a hnědočerveným líčkem. Bílé dužnina je jemná, rozplývavá a má sladkou, příjemná kořenitou chuť. Ovoce se sklízí od poloviny září a zhruba za dva týdny konzumně dozrává. Pokud zůstanou plody na stromě a tam konzumně dozrají, nemají již tu chuť a vůni. U nás se Hájenka dříve hojně pěstovala a její plody se i vyvážely. Náchylnost ke strupovitosti nakonec převážila jinak výborné vlastnosti, takže dnes se vysazuje řidčeji.
Sdílej
12. září 2001 • 16:43