MOLNIJA 1. Dnešní život si bez telekomunikačních družic nedovedeme představit. Zabezpečuji televizní přenosy z jednotlivých kontinentů, nahradily podmořské kabely dálkových telefonních sítí i složité systémy televizních retranslačních stanic. V Sovětském svazu začaly jako první pracovat spojovací družice Molnija. Jejich systém umožňuje nepřetržitý příjem televizního signálu v kterémkoli místě Sovětského svazu. Molnija 1 byla vypuštěna na vysokou eliptickou dráhu (497 - 39 380 km) 23. dubna 1965. Pohotovost družic dokazuje spojení mezi Moskvou a Vladivostokem, které trvá pouhé čtyři desetiny sekundy.
Družice Molnija není nikterak jednoduché zařízení. Nejprve byla navedena na nízkou parkovací dráhu, a když se dostala nad jižní polokouli, byl zapojen motor posledního stupně a družice se přemístila na dráhu konečnou, s nejvyšším bodem nad severní polokoulí. Její činnost zabezpečují čtyři panely slunečních baterií, které jsou slunečními čidly orientovány kolmo na sluneční paprsky. Vlastní telekomunikační činnost umožňuje rádiová a televizní aparatura napojená na pozemní přijímací stanice typu Orbita. (Čs. stanice pracuje od 1. 5. 1974.) Stálou teplotu uvnitř družice reguluje kapalinový systém. Družice jsou vybaveny vlastním motorem s dostatečnou zásobou paliva, takže může být kdykoli provedena korekce dráhy. Do roku 1977 bylo vypuštěno přes 50 spojových družic Molnija 1 i zlepšených typů 2 a 3.
Sdílej
12. září 2001 • 17:13