OSO 1. Od nepaměti byla pro život člověka nejdůležitější dvě nebeská tělesa, Slunce a Měsíc. S výzkumem Měsíce jsme se již seznámili, a proto se nyní obrátíme ke Slunci. Bez jeho blahodárného zářeni by nebyl život na naši planetě možný. Hluboko v nitru Slunce dochází každou sekundu ke gigantické přeměně 564 miliónů tun vodíku v 560 miliónů tun hélia a zbylé 4 milióny tun se mění v kosmické záření. Na naši planetu dopadá asi 1 miliardtina, avšak i ta stačí k pozemskému životu.
Proto se Sluncem zabývaly celé generace vědců a vznikem kosmonautiky se sluníčko stalo privilegovaným zkušebním objektem. Jednou z prvních umělých družic Slunce byla americká družice OSO 1, vypuštěná 7. března 1962. OSO 1 (Orbiting Solar Observatory byla vlastně malou sluneční laboratoří, která dodávala (a vlastně dosud dodává) nejčerstvější informace o pochodech odehrávajících se na slunečním povrchu. Družice je vybavena scintilačním počítačem, dvěma ionizačními komorami, spektrometrem, krytým fotočlánkem a třemi detektory. Tyto přístroje posílají na Zemi údaje o záření, které vzniká při anihilací, registrují spektrum záření X, četnost kosmického záření, četnost neutronů, zachycují údaje o mikrometeoritech a podobně.
Je samozřejmé, že soudobá kosmická technika již laboratoře typu OSO překonala.
Sdílej
12. září 2001 • 17:14