Simmondsie kalifornská. K proslaveným "fytogenofondovým hitům" 20. století patří nevysoký keřík (od 1/2 do necelého 1 metru) s dužnatými, kožovitými, šedozelenými vstřícnými listy, zvaný též "kozí ořech" nebo "džodžoba" (psáno jojoba), pro vědu popsaný již před více než sto lety z okolí San Diega v jižní Kalifornii. Simmondsie kalifornská, pojmenovaná objevitelem k poctě horlivého botanika T. W. Simmondse, který zemřel "v terénu" při výzkumné výpravě na ostrov Trinidad, patří jako jediný známý druh svého rodu do čeledi zimostrázovitých (Buxaceae), do příbuzenství u nás s oblibou pěstovaného vždy zeleného zimostrázu - buxusu. Od něho se liší velkým počtem tyčinek v drobném zelenkavém květu, pročež také bývá oddělována do samostatné čeledi Simmondsiaceae s jedním rodem a jedním druhem. Plody jsou dužnaté peckovice s několika olejnatými semeny. Simmondsie roste v pouštích jihozápadní části USA a severního Mexika. Její kořeny dosahují délky až 30 metrů, takže může existovat v oblastech s úhrnným množstvím ročních srážek pouhých 75 mm. Plody chuti lískových ořechů sloužily za potravu Indiánům i Mexičanům, připravovalo se z nich cukroví. Živila se jimiž různá zvířata. Semena obsahují 50 hmotnostních procent tuku vysoké technické kvality. Dnes už se simmondsie pěstuje na plantážích v suchých oblastech USA, Mexika, Blízkého východu, Afriky i Austrálie. Z jednoho keře se sklízí nejméně 15 kg semen ročně. Koncem sedmdesátých let se platilo za 1 barrel (necelých 160 dm3) jojobového oleje 3 000 amerických dolarů. Olej má použiti jako olej strojní, ve výrobě různých umělých hmot, v kosmetice, ve farmaceutickém průmyslu i ve voňavkářství. Plně nahradí dosud synteticky nevyráběný velrybí tuk.
Sdílej
12. září 2001 • 19:48