Cedr libanonský. Statný strom, dorůstající až 30 i 40 metrů výšky. Koruna je v mládí štíhle jehlancovitá, s převislým vrcholkem, u starších jedinců mocně rozložitá (rovněž s ploše rozložitým vrcholkem), ze silných, od kmene vodorovně odstávajících větví.
Hladká šedá kůra na kmeni a na větvích se mění v silnou, drsnou a šupinatou, posléze podélně brázditou šedivou borku. Jehlice jsou 1 až 3 cm dlouhé, výrazně jasně zelené, sestavené po 30 až 40 ve svazečcích na zkrácených větěvkách (brachyblastech); tím se cedry dost nápadně podobají modřínům. Jejich jehličí však na zimu neopadává. Na větvích jsou posazené vzpřímené (podobně jako u jedle), silně pryskyřičné vejčité šišky délky 7 až 12 cm.
Cedr libanonský se volně v přírodě vyskytuje v cedrových lesích v pohořích Libanonu, Sýrii a Turecku. Tyto porosty však byly silně zpustošeny a není vyloučeno, že vzdor současnému úsilí o ochranu zbývá v přírodních porostech všeho všudy už jen několik tisíc jedinců. Na ostrově Kypru se vyskytuje velmi podobný cedr krátkolistý, považovaný někdy pouze za odrůdu cedru libanonského. V severní Africe roste statnější cedr atlantský s kratšími a tužšími jehlicemi. Cedr poskytuje tvrdé a trvanlivé dřevo, které bylo od starověku vyhledáváno na stavbu lodí i jiné stavby. Cedr libanonský i atlantský se hojně pěstují jako okrasné dřeviny v oblastech s mírnějším podnebím, zejména přímořským. Naše klima nesnášejí a jsou v parcích vzácností.
Sdílej
25. září 2001 • 19:50