Tis obecný. Nižší strom dorůstající až do výšky 75 m, často i křovitého vzrůstu. Tvar keřů i koruny (u stromů) je značně nepravidelný; větve bývají obvykle husté, u jedinců stromovitého vzrůstu nezřídka sahají až k zemi.
Šedohnědá kůra se mění v červenohnědou borku, která se odlupuje v nepravidelných plátech. Jehlice jsou až přes 3 cm dlouhé, v průměru 2,5 mm široké, špičaté, na líci tmavě zelené a lesklé, na rubu světlejší. Tis červený je dřevina dvoudomá, Samčí exempláře jsou velmi brzy na jaře obsypány šišticovitými samčími květy prášícími světle žlutý pyl. Na samičích jedincích dozrávají na podzim jasně červené "bobule" - dužnaté míšky, obklopující načernalé semeno. Tyto míšky jsou jedinou nejedovatou částí jinak prudce jedovatého tisu obecného.
Tis obecný roste divoce v severní, západní, střední i jižní Evropě, v severní Africe, v Malé Asii i na Krymu a Kavkaze. Jeho dřevo, které bylo používáno ve stavebnictví, nábytkářství a řezbářství, je neobyčejně těžké, tvrdé a trvanlivé. V současně době se ve volné přírodě stal tis obecný již natolik vzácným, že je ve většině států, kde se vyskytuje, chráněn podle zákonů o ochraně přírody. V Československu je řada lesních porostů s vtroušenými tisy, které byly vesměs vyhlášeny ze chráněné přírodní území: na Berounce, v Povltaví, Moravském krasu i jinde; na Slovensku Harmanecká dolina u Banské Bystrice je vůbec nejbohatším evropským nalezištěm tisu (kolem 160000 jedinců). Tis obecný je i hojně vysazován jako okrasná konifera v zahradách a parcích; dá se i stříhat a tvarovat, snáší zakouřené ovzduší.
Sdílej
25. září 2001 • 19:53