Kouřové signály. Až do předminulého století používali vojáci k předáváni nočních zpráv oheň. Dávno předtím však umění předávání zpráv na dálku pomocí kouře ovládali Indiáni. Na návrších nebo jiných vyvýšených místech si připravili suché dřevo, do kterého po zapáleni v určitých intervalech vhazovali hrstě čerstvého listi nebo trávy. Nad ohněm se v předem dohodnutých intervalech roztáhl daleko viditelný sloupec kouře. Jeden obláček například znamenal "jsem zde", dva obláčky jdoucí bezprostředně za sebou "potřebuji pomoc“ apod.
Takovou řeč je možno vymyslet pro libovolné zprávy a se znalostí morseovky, za použití mokré staré deky, kterou budete oheň v určitých intervalech zakrývat, můžete do vzduchu vypouštět známé tečky a čárky.
Kouřové signály používali í husité pří dorozumívání se mezi tábory čí hradišti. Strážci anglického pobřeží zase využívali kouřových signálů v boji s loupeživými Vikingy a podle kouřových signálů kdysi pojmenoval slavný mořeplavec Magellan výběžek jižní Ameriky Ohňovou zemí.
Sdílej
9. března 2003 • 17:48
