Bubnová telegrafie, Bubny, dunící zeleným přítmím afrických či amazónských pralesů, často prozrazovaly vpád bílých mužů. Svolávaly válečníky k slavnostem nebo k boji, varovaly před stády divoké zvěře. Tajemství bubnové řeči se dědilo z otce na syna a nesmělo být prozrazeno ani pod hrozbou smrti. I když se tvrdilo, že změnou rytmu, síly či počtu úderů bylo možno odvysílat až dvacet tisíc různých signálů, nemá řeč bubnů žádnou spojitost s morseovkou. Buben spíš napodobuje rytmus a zabarvení slov, a tak rozumět mu může jen člověk s citlivým a po léta cvičeným sluchem.
Jednotlivé národy vyvinuly různé druhy bubnů. Tamtamy měly většinou přes dutinu napjatou antilopí kůži, jiný zvuk vydával do tenka vydlabaný peň dřeva lokalí. Jihoameričtí indiáni zase používali kaučukovou plotýnku kambarysů.
Sdílej
9. března 2003 • 17:50
