Sömmeringův bublinkový telegraf. Ctihodný pan Thomas Sömmering, člen mnichovské akademie, byl zaujat galvanickou elektřinou a rozhodl se jí využít ve službách dálkového přenosu zpráv. Využil poznatku, že elektřina rozkládá slanou vodu na vodík a kyslík, které na ponořených vodičích tvoří charakteristické bublinky. Od vysílače, kterým byla lišta s vyznačenými šestadvaceti písmeny a jedním kolíčkem pro zvonění, vedlo sedmadvacet vodičů k přijímači. Tím byla vanička se solným roztokem. Nad zakončením každého drátku vznikaly bublinky plynu, pakliže byl na příslušný drát přiveden proud z Voltova sloupcového článku. Telegrafista postupně zapisoval písmena pod místy, kde vznikalo nejvíce bublinek, což nakonec dávalo celá slova. Přístroj to však byl nespolehlivý, komplikovaný, a tak se neujal. Originální však byl signál k zahájení vysíláni. Když byl přiveden proud do sedmadvacátého drátu, začal se nad ním v "akváriu" shromaždovat plyn, ten nadlehčil zvonec s kuličkou a ta se po závěsné páčce začala kutálet. Posléze dopadla na zarážku, čímž se spustilo zvoněni a příjemce měl být upozorněn na nutnost převzetí zprávy.
Sdílej
9. března 2003 • 17:55
