Abyste se stali hudebníkem, už dávno nemusíte chodit do ZUŠ a po základce udělat přijímačky na konzervatoř. Současné technologie nabízejí více možností, a především širší uplatnění. Rozhodně vás bude produkování na počítači bavit, možná víc než bouchání do klavíru nebo foukání do flétny. Země netušených možností se otevírá, vstupte!
Tvořit hudbu není výsada několika málo světově známých umělců, jejichž skladby znáte z rádia či z televize. Metoda D.I.Y (z anglického Do It Yourself, udělej si sám) se na přelomu dvacátého a jedenadvacátého století rychle rozšířila i mezi "normálními lidmi". K tomu, abyste vytvořili vlastní skladbu, jste najednou nepotřebovali precizně vybavené studio nebo spoustu hudebníků.
Stačil počítačový program, výkonný software a ucházející reproduktory, abyste věděli, co to vlastně skládáte. A maminku, která vás zásobovala dostatkem tekutin a jídla.
Jeden za všechny
Hudebních softwarů je na českém trhu dostatek. Spoustu jich najdete na internetu i v podobě freewarů, tedy zdarma. Ty budou pro začátek úplně stačit. Vyšší programy jsou náročnější a složitější na porozumění. Jenže právě na nich můžete vytvořit něco, s čím můžete konkurovat. Základní programy jsou opravdu jen pro detailní seznámení se všemi zákoutími hudební produkce. Na nich se naučíte, co všechno na svém počítači dokážete, a dokonce můžete nahrát i vlastní demosnímek. Kvalitní skladby však přijdou až s kvalitnějšími programy.
Jako poradce jsme přizvali pražského hudebního producenta Martina Vejvodu (23), který si říká Broken Beatnicks. Jeho skladby hrají rádia, vyšly na kompilacích a několikrát se zúčastnil mezinárodních soutěží. Nyní ho vzalo pod svá křídla vydavatelství Red Salamanda a podle edičního plánu by mu mělo vydat desku.
"Prvním impulsem bylo neustálé poslouchání elektronické hudby, při kterém jsem začal dumat nad tím, jak ty nekonečné a "vesmírné" zvuky vznikají. Internet je skvělý zdroj pro začátek, stačí použít Google, kde je k dispozici nekonečné množství více či méně kvalitních článků a diskusních fór o skládání elektronické hudby, a vůbec hudby obecně," popisuje Martin inspiraci.
Kouzelná krabice
"Člověk zjistí, že ke komponování se používá různý software jako sekvencer (tedy základní program, ve kterém veškeré skládání probíhá v určitém grafickém rozhraní), virtuální nástroje, syntetizéry, samplery, efekty a že základem jsou samply, tedy jednotlivé zvuky v různém formátu, ze kterých pak hudebník skládá tracky," vzpomíná Martin na své teoretické začátky. Až poté byl připraven začít skládat v praxi.
"Chodil jsem v supermarketu pořád kolem jednoho pultu, na kterém měli krabici s nápisem Magix Music Maker. V té době jsem o skládání začínal něco číst, a tak jsem tu krabici pochopil jako volání osudu a koupil si svůj první sekvencer. Byl to opravdu jednoduchý program, ale dobrá hračka," říká Martin.
Dnes by všem, kteří chtějí začít skládat, doporučil program Reason. Na obrazovce počítače se s ním dá dobře pochopit, jak se elektronická hudba vlastně skládá.
"Až si budete myslet, že víte, jak skládání přibližně probíhá, a vytvoříte pár jakžtakž poslouchatelných tracků, je dobré přesedlat na vyšší třídu a nezaseknout se uprostřed cesty," doporučuje.
Sám dnes tvoří ve světově uznávaném programu Logic. V něm je možné používat sampler, syntetizéry a drum machine. To je sampler pro vytváření bicích linek.
Osobitý zvuk
A co to vlastně jsou ty samply? Základ celé elektronické hudby. Nejrůznější ruchy, hluky, údery nebo třeba vokály. Často udávají i rytmus skladby. Jsou k sehnání zdarma na internetu nebo lze koupit různé zvukové "banky". "Je dobré s nimi kreativně pracovat, vrstvit jednotlivé zvuky na sebe, používat na ně efekty. Taková tvůrčí práce se cení. Vzniká něco nového a hudebník si tak může vytvořit osobitý zvuk. Některé fragmenty sampluju z gramofonových desek," prozrazuje triky. Hlavním zdrojem zvuku jsou pro něj hlavně zvukové plochy, které vytváří pomocí syntetizérů.
Co se softwaru týče, jsme tedy vybaveni. Teď ještě minimální požadavky na hardware. Důležité je mít středně výkonný počítač a kvalitní zvukovou kartu.
Hudbu musíte na něčem poslouchat, reprobedýnky od počítače zřejmě stačit nebudou. "Mnozí včetně mě začínali na bednách od věže, ale od nich co nejdřív ruce, respektive uši pryč! Je strašně důležité dobře poslouchat, jak zní to, co člověk skládá. Proto je dobré co nejdřív investovat právě do monitorů," radí Martin.
Dodává, že klávesy jsou dobrou pomůckou, i když pro začátek ne podmínkou. Melodie a akordy je možné v sekvenceru naklikat myší a nic se nestane. Pro zdatné klavíristy je koupě kláves (lépe řečeno midi-controllerů) téměř nutnost, protože tak budou moci své improvizace živě nahrávat do počítače.
Broken Beatnicks naznačil možnou cestu, jak začít skládat, když třeba nemáte talent na tradiční hudební nástroje a neznáte noty. Elektronická hudba totiž nabízí mnoho možností, jak se vyřádit na malém prostoru. A navíc - není potřeba mít přehnané ambice. Stojí za to si vyrobit několik vlastních skladeb a rozdat je doma a kamarádům.
Pojmy
Sekvencer - zařízení, do kterého se ukládají záznamy nebo audio data, které jste vytvořili; probíhají v nich další hudební aplikace (například vrstvení více hudebních stop) přes zvukovou kartu
MIDI controller - převádí a generuje data ve formátu MIDI do dalších zařízení, nejčastěji má podobu kláves
MIDI - Mezinárodní standard pro komunikaci mezi digitálními hudebními nástroji, norma platí od roku 1983
Sampler - umožňuje nahrávání nejrůznějších zvuků a efektů (samplů) a jejich přehrávání na základě individuální konfigurace
Syntetizátor (syntezátor, syntetizér) - obecným principem jeho práce je generování jednotlivých složek zvuku a jejich skládání; je obvykle vybaven klaviaturou nebo jiným ovladačem
Monitor - kvalitní studiové reproduktory
Z české kotliny do středu světa
Vytváření vlastní hudby je dost návykový koníček. A jak známo, s úspěchem roste i chuť. Pokud jste si jisti kvalitou svých výtvorů, otevírají se netušené možnosti. Přes internet a poštu distribuovat své skladby až do regálů obchodů a na gramofony DJs.
Hlavní je mít stále na paměti, co očekáváte. Jestli jen názor jiných, co si o vašich skladbách myslí, nebo úspěch v podobě oficiálního vydání skladby. V obou případech byste nejdřív měli pečlivě zvážit, co zveřejníte. Je zbytečné, a především nebezpečné zveřejnit track, který by v konkurenci neobstál. Do budoucna byste si mohli zkazit svou pověst a všechny dveře by vám zůstaly zavřené.
Vzdělávejte se tedy poslechem cizích nahrávek a svůj styl neustále pilujte, nekopírujte už použité zvuky, tedy samply, jak už víme, ale vytvářejte a nahrávejte vlastní. Když si budete už opravdu jisti, že jste udělali originální skladbu, která zaujme, jste na začátku dlouhého běhu. Existují dvě cesty.
Hotel v Tokiu
Díky současným možnostem se příliš nezapotíte. Nejjednodušší je využít síly internetu. To totiž není jen vyhledávač Google nebo prostředí pro multiplayerové turnaje. Díky službám typu MySpace si můžete vytvořit vlastní profil a umístit zde nejen blog, ale i své skladby. Několikamilionová komunita sdružená kolem tohoto serveru nabízí velké možnosti.
Mezi patnáctiletými holkami, které zde umisťují především fotky svého pokojíčku vyzdobeného plakáty Tokio Hotel, se tu pohybuje spousta důležitých lidí z hudebního byznysu. Muzikanti, DJs, majitelé vydavatelství či distributoři. Stačí si je připsat do přátel a o totéž poprosit i je. Komunikace může začít.
Od MySpace však nečekejte zázraky. Rozhodně to neprobíhá tak, že na svou stránku pověsíte čtyři skladby a do několika týdnů vám přijdou nabídky ze světových vydavatelství. Takový americký sen zažilo jen pár lidí – splnil se zpěvačce Lilly Allen nebo Stevu Appletonovi. Cesta je mnohem komplikovanější.
Kouzelný dopis
Běžné scénáře vypadají takto: na MySpaceu vás osloví DJ nebo hudební publicista, že se mu vaše tvorba líbí a jestli byste mu nemohli poslat své demo. Publicista napíše recenzi - i za malou zmínku byste měli být vděční, dozvědí se o vás další! DJ si spíš vyžádá jednu skladbu na cédéčku ve vysoké kvalitě, aby ji mohl hrát ve svých setech. Bude dělat vašemu jménu reklamu, cédéčko vypálí svým přátelům.
V ideálním případě se skladba chytne na tanečních parties, lidem se bude líbit a konečně vám přijde ten magický e-mail v angličtině: Dobrý den! Zaslechli jsme vaši nahrávku, líbí se nám. Můžete nám poslat celé své demo, něco bychom vám rádi vydali. S úctou...
Dveře do hudebního světa se tak otevřely a konečně máte možnost ukázat, co ve vás je. Objeví se hodně "kamarádů", o kterých jste předtím nikdy neslyšeli, a budete zváni na hudební akce jako DJ.
Jak to bylo dřív
Pojďme se z toho šťastného konce na chvíli vrátit na začátek. Do doby, kdy o vás nikdo neví a vy máte v šuplíku pár svých skladeb na cédéčku. Jak těžké bylo prorazit, když na MySpaceu bylo přihlášeno jen pár "ajťáků" a nikdo se o ně nezajímal? Na tu dobu vzpomíná Jiří Ramík z Ostravy, známější v Česku jako DJ C.Phone a ve světě jako polovina drum´n´bassového dua No Money, zřejmě nejprogresivnějšího producenta z Česka: "Ze startu jsem posílal ukázky, kam se dalo, a následně navazoval kontakty, což taky nějakou chvíli trvalo."
Potvrzuje, že nejlepší propagace a pomoc pro ně bylo a je, když jejich věc zahrál světoznámý DJ. "Pokud někam posíláme naše tracky, tak už jen majitelům větších labelů nebo kolegům z branže. Z nich bych jmenoval především Ed Rushe, Moving Fusion, State of Mind, Drumsound, Simona Basslinea Smithe, Prolixe nebo třeba Mutated Forms," vypočítává Jiří jména, kterým se v současném světovém drum´n´bassu přikládá velká váha.
Na papíře to vypadá všechno jednoduše, ale když se pro takovouto cestu rozhodnete, může to trvat i několik let. Ovšem ty šťastné konce za to stojí: holky se o vás poperou, kluci budou závidět.
Tam, kde se z internetových hvězd stávají skutečná jména
Pokud se rozhodnete svůj track distribuovat, je nejjednodušší cestou vypálené cédéčko nebo MP3. Pokud vás však pod svá křídla přijme zavedené vydavatelství, je pravděpodobné, že vám vylisuje vinyl. A je dost možné, že černou placku vytisknou v českých Loděnicích.
Dříve klasika, dnes elektronika a metal
Po dálnici D5 můžete z Prahy dojet do Plzně a dál k německým hranicím. My však nejedeme za pivem, kousek za metropolí odbočujeme. Exit nás vyplivne u malého středočeského města Loděnice. Plavidla nikde nevidíme, ale za silnicí se rýsuje blok prosklených budov.
V nich se už od padesátých let minulého století lisují černé vinylové desky, takzvaná elpíčka. Doma jich rodiče určitě mají spousty právě odsud. Vznikaly tu edice komunistického popu a skladeb klasické hudby. "Velký odbyt byl i do zemí komunistického bloku," vysvětluje současný vedoucí vinylové výroby James Balson. "Nyní už lisujeme převážně taneční hudbu. V poslední době se ale zvyšuje podíl metalu a všech jeho příbuzných žánrů," dodává.
Velké edice sběratelských LP desek si zde v srpnu objednali nahrávací společnosti pro taková jména, jako jsou Rihanna či Kaiser Chiefs. Objednávka edice kapely White Stripes byla dokonce na 120 tisíc desek. V porovnání s tím, kolik se u nás prodá cédéček, opravdu hodně. Světový trh zkrátka potřebuje kvalitu.
V Loděnicích se lisují i cédéčka a DVD a je tu i tiskárna na obaly a potisky. Takže celé album vzniká na jednom místě.
Černá, a přece barevná
Výroba vinylů začíná v oprýskané cihlové budově. Ve dvou místnostech stojí obrovské stroje staré zhruba čtyřicet let. Pomocí speciálních hlavic převádějí digitální záznam, který posílají zájemci o vinyl buď na cédéčku, nebo na internetový ftp server podniku, do čtyřicet mikronů širokých drážek na měděné desce.
Převádějí vlastní digitální signál do analogového. Pokud se vyrábí malý sedmipalcový vinyl (7´´), jsou drážky blízko u sebe, pokud chce zákazník tradiční velkou "dvanáctipalcovku" (12´´), jsou mezi nimi větší rozestupy.
"Lidi nám kolikrát posílají takové zvuky, které prostě neumíme do té hmoty vybrousit. A to nikomu nevysvětlíte," říká jeden z techniků a kontroluje přitom práci křemíkové hlavice, která přenáší analogový signál do měděné desky.
Vše sleduje elektronickým mikroskopem na malé obrazovce. Měděná deska s vybroušeným záznamem se pak přenáší na další pracoviště, kde se rýhy otisknou do niklové matrice. Z té se pak v oprýskaných strojích z tlustých černých válečků lisují desky, které pokládáte doma na gramofon. Série jsou různé, mainstreamovější hudební styly jako rock, pop či metal jdou do desítek až stovek tisíc, naproti tomu běžný náklad edice s taneční hudbou je v řádech tisíců. Důvod je ten, že si je vesměs kupují jen DJs a k běžným posluchačům se tyto vinyly takřka nedostanou.
"Sami si zde mícháme i různé směsi, takže deska může být průhledná nebo třeba barevná," otevírá James pytle s různě barevnými kamínky. Vedle chemicky zabarvených nosičů existují i takzvané picture disky. Vyrábějí se tak, že na hotovou gramodesku přiloží pracovník u lisu barevný papír s potiskem a fólii a ta se pak zalisuje.
Hotové vinylové desky pak čekají naštosované v papírových krabicích, až si je zákazník odveze a prodá do běžné distribuční sítě.
Rock, DJ!
Každý správný producent by měl navíc umět i mixovat hudbu, aby mohl své desky předvádět lidem. Je proto třeba naučit se ovládat gramofony a stát se úspěšným DJem.
Co to je vlastně DJing? Neplést s "uměním" diskžokejů z blízké diskotéky. Ti jen pouštějí popové písničky a hulákají přes mikrofon na parket: Teď si dáme pár ploužáků a pak dvacetiminutovou přestávku. Naproti tomu "ten pravý DJ" stojí za dvěma (někdy i více) gramofony, na kterých mu hrají desky. Přes mixážní pult, který je uprostřed, se snaží obě hrající skladby skloubit a vytvořit mix. To znamená, že písničky nekončí, ale zapadají do sebe. Několika takovým mixům za sebou se říká set.
Každý zkušený DJ potvrdí, že hudbu začal pouštět, když zašel na taneční párty a tam ho uhranul muž či žena za gramofony. Pokud vás ještě rodiče v pátek večer do klubu nepustí, netrhejte si vlasy. Do běžných distribucí se dostává mnoho mixovaných hudebních cédéček, a tak stačí si jen jedno koupit a sledovat umění dýdžejů ušima. Pokud najdete v jejich práci zalíbení a chuť si to zkusit, je nejjednodušší řešení přihlásit se do některé z DJských škol. Jenže těch opravdu kvalitních je v Česku málo. Zřejmě nejznámější je MP4 v Ostravě (viz box 2).
První investice
Nejjednodušší je zajít do obchodu s vinyly, kde se DJové často vyskytují, a poptat se prodavače. Možná budete mít štěstí, dostanete potřebný kontakt a ještě odpoledne si budete moci vyzkoušet, co to je mixování desek.
Pokud máte peníze a jste rozhodnuti, že by vás DJing bavil, nabízí se jediná možnost: koupit si dva gramofony, mixpult a sluchátka. Reprobedny ze začátku nejsou třeba, stačí používat ty z hi-fi věže, pokud to rodiče dovolí. Později je dobré koupit kvalitní zvukový aparát se zesilovačem nebo aktivní reproduktory, které mají miniaturní zesilovače vestavěné.
Prvotní investice se tak vyšplhá na třináct až patnáct tisíc korun. Gramofony seženete starší, ideálně s přímým náhonem, ne řemínkové, do deseti tisíc oba. A mixpult se základními funkcemi je možné pořídit i do tří tisíc. Pokud jsou vám bližší cédéčka, místo gramofonů si stačí koupit dva speciální CD playery. Pohybují se ve stejné cenové rovině.
Sladký konec
Jenže mnohem větší než prvotní náklady jsou ceny za hudební nosiče. Cena vinylů v obchodech nebo na internetu se pohybuje od dvou set korun a výš, cédéčka seženete do dvou stovek. Pokud víte, že tomuto koníčku zůstanete věrni, je dobré se zaměřit na cd disky. Abyste se pak nemuseli tahat s těžkou kabelou plnou velkých desek.
Teď už stačí jen nakoupit několik prvních vinylů nebo cédéček, naposlouchat je a přes mixpult zkoušet pouštět do sebe.
Do chvíle, než se vám podaří první plynulý přechod mezi dvěma skladbami, aniž by jedna dohrála nebo do sebe tempem kopaly, budete muset chvíli čekat. Přesněji tedy asi dva tři měsíce. Avšak když už se vám to povede, hraní vás natolik chytne, že nebudete chtít nic jiného.
A jak dál? Nejjednodušší je nahrát demo a rozeslat ho po blízkých klubech. Ale přirozená cesta je následující: postupem času natolik zapadnete do DJské komunity, že vás budou zvát zahrát si na své akce. Pocit, kdy vám tleská tančící dav a holky po vás pomrkávají, je návykový jako droga.
Cesta se uzavírá. Na papíru to vypadá jednoduše, jenže až v praxi zjistíte, že nejlepší vodítko jsou osobní zkušenosti a zážitky. A pocit, kdy se vám něco opravdu podaří, je k nezaplacení. ABC vám přeje hodně štěstí a vytrvalost.
Názvosloví
Set - celé vystoupení DJe, bez přestávek
Track - jedna skladba v setu
Mixtape - nahrávka, kterou se prezentuje DJ před veřejností a majiteli klubů
Mixpult - bedýnka mezi gramofony, kde dochází k mixování signálu z obou hrajících desek
Scratching - technika, kdy dochází k rychlému zastavení hrající desky, v reprobednách je slyšet škrábání
Crossfader - efekt na mixpultu, který DJi umožňuje plynulý přechod mezi hrajícími deskami
MC (Master of Ceremony) - vokalista (rapper nebo zpěvák) doprovázející DJe
BPM (Beats per Minute) - údery za minutu, udávají rychlost skladby
RPM (Rounds per Minute) - otáčky za minutu, číslo udává, jakou rychlostí se má deska otáčet na gramofonu
DJská škola MP4
Jde vlastně o moderní základní uměleckou školu. Každý rok si zaplatíte školné, vyučují lektoři z ostravských DJských sdružení Ext-dust a Dvoika.troika. Detailně vás seznámí s používanou technikou a naučí vás základy mixování. Co bude dál, je už jen na vás.
Nejúspěšnější domácí producenti:
Brooklyn (známý i jako Juanita Juarez) - Praha
Rido - Praha
No Money - Ostrava
Sub.d.Visionz - Ostrava
Reverb - Praha, Ostrava
Morebeat - Český Těšín, Jablunkov
Forbidden Society - České Budějovice
Roman Rai - Praha
Lucca - Praha
Ladida - Praha
Styly elektronické taneční hudby
Takzvané rovné styly: rytmus odbíjí pravidelně
House
Techno
Techhouse
Minimal
Elektro
Takzvané zlámané styly: rytmus odbíjí nepravidelně - do čtyřdobého taktu se vejde víc zpřeházených "úderů"
Breakbeat
Drum´n´bass (jungle)
Dubstep
Twostep
UK garage
Stránky, kde získáte přehled o dění
Kde sehnat tracky a vinyly českých producentů
Ve kterých knížkách získáte informace
Scott R. Garrigus: Cakewalk Sonar
Kompletní průvodce skládáním, nahráváním a mixováním hudby na počítači (Computer Press)
Richard Riley: Cool Edit 2000 a Cool Edit Pro 2
Nahrávání, úpravy, efekty (Computer Press)
Robert Guérin: Cubase SX
Nahrávání, úprava a mixování hudby na počítači (Computer Press)
Martina Češková: Hudba na počítači (Grada)
Miloslav Kříž: Zvuk na PC - Step by Step (Computer Press)
Kde narazíte na českou elektronickou hudbu a DJs
Klub Roxy, Praha
Prostor Abaton, Praha
Palác Akropolis, Praha
Klub Fabric, Ostrava
Klub Fléda, Brno
Výstaviště, Brno
Kde naladíte elektronickou hudbu
Rádio 1, Praha, www.radio1.cz
Rádio Akropolis, www.radiokaropolis.cz
Rádio Wave, střední Čechy, www.rozhlas.cz/radiowave
Rádio Helax (pořad Fatal Terror), Ostrava, www.helax.tv
Roxy Club Music Radio, klub.roxy.cz/roxy-club-music-radio.htm
Televize a elektronická hudba
Sabotáž, ČT 1, středa
Pětka v Pomeranči, ČT 2, sobota
Fokus ČT24, ČT 2, středa
Medúza, ČT 1, čtvrtek
Noc s Andělem, ČT 2, sobota
ČT Live, ČT 2, pátek
Kultura.cz, ČT 2, neděle
