Mladík kolem dvacítky vejde do prodejny s muzikou, chvíli vybírá z nabídky CD, nakonec jedno z nich klidně strká pod mikinu a bez povšimnutí prodavaček odchází. Zloděj? Vůbec ne, posel budoucnosti! Budoucnosti, v níž budeme všichni očipovaní.
Téma čipů, implantovaných do věcí, zvířat či dokonce lidí, zajímá vědce a scenáristy sci-fi filmů již dlouho. Použití pro komerční účely, např. k označení produktů, se již nyní z filmového plátna snáší do každodenní reality. V poslední době se o realizaci a zavedení podobné technologie nejvíce zasazuje firma WalMart, která před desetiletími uvedla do života čárové kódy. A stejně jako u čárových kódů si od novinky slibuje zefektivnění prodeje zboží.
Co je RFID?
Pod zkratkou RFID se skrývá anglické Radio Frequency Identification neboli identifikace na rádiové frekvenci. Jednotka tedy využívá rádiových vln k odesílání informací do okolí, kde ji čtečky čipů zaznamenají. Celá tato komunikace je bezkontaktní s dosahem kolem deseti metrů. Zařízení se skládá z antény, která svou velikostí zaujímá většinu plochy, a z vlastního miniaturního čipu. Existuje pasivní a aktivní verze čipu.
Aktivní potřebuje ke své činnosti vlastní napájecí zdroj (baterii). Přestože má tato verze větší dosah a paměťovou kapacitu, rozsáhlejší využití slibují čipy pasivní. Veškerou svou potřebnou energii totiž získávají z periodických pulzů vysílací a snímací jednotky, které zachycují anténou a nabíjejí tak svůj kondenzátor. Pasivní čipy jsou levnější, nenáročné na obsluhu a odolnější.
Paměťové čipy většinou umožňují čtení i zápis a pracují ve dvou frekvenčních oblastech. Nosné frekvence 125 kHz, 134 kHz či 13,56 MHz spadají do pásma LF, UHF pásmo obsahuje kmitočty mezi 865 až 956 MHz a je rozděleno do tří skupin podle regionů (Amerika, Evropa a Asie). K úplné funkčnosti RFID systému je nutný ještě tzv. middleware, tedy systém, který řídí zpracování načtených tagů a přenesení informací do databází a informačních systémů.
Pro a proti
Výhody, které plynou z realizace čipových systémů, jsou nedozírné. Jak už tomu tak bývá, vyvažuje je i spousta negativ. Současná čtecí zařízení dokážou najednou načíst až několik set tagů za sekundu. V praxi by tedy stačilo projet s nákupním košíkem kolem čtečky a bez jakéhokoli vykládání zboží na pult se ihned dozvědět celkovou hodnotu nákupu. Otevírá se tak prostor např. i pro novou generaci inteligentních ledniček, které by hlídaly záruční lhůty potravin či jejich nedostatek.
Pro hypermarkety
Největší přínos tato technologie slibuje obchodním řetězcům. Možnost sledovat pohyb zboží při dovážce, jeho odbyt a prošlé lhůty by znamenala zvýšení přesnosti a efektivnosti obchodních i skladovacích procesů. Centrální počítače by mohly přes noc vyhodnocovat prodejnost zboží a určovat nové ceny podle konkrétního odbytu.
Málo prodávané zboží zlevnit, nedostatkové zdražit. Místo štítků na regálech, které je nutno ručně měnit, by zde byly LCD displeje s aktuální a správnou cenou produktu. Je zřejmé, že takto finančně náročný projekt by si jen stěží mohli dovolit malí obchodníci, čímž by se propast mezi nimi a velkými hypermarkety jen prohloubila.
Ochrana bankovek?
RFID čip se dá i zneužít. Zatímco čip v kelímku od jogurtu nám asi těžko bude vadit, horší to bude s čipem zabudovaným nastálo v našich botách, kalhotách či brýlích. Odborníci se obávají možnosti sledování občanů, způsobu jejich chování nebo jejich nákupních zvyklostí. Již nyní existují čipy o ploše pouhých 0,05 mm2, které by se daly snadno využít k označení bankovek, znesnadnily by tedy jejich falšování. Čip se tak může nacházet téměř v čemkoli a přečíst jej může kdokoli s čtečkou.
Člověk a čip
Jak by se vám líbilo vědomí, že jste každou sekundu, prakticky kdekoliv, sledováni? Hádám, že moc ne. Přesto jsou lidé, kteří se nebojí jít ještě dál a čip si sami implantují do vlastního těla.
V tomto směru byl průkopníkem profesor kybernetiky Kevin Warwick - v roce 1998 si implantoval čip do levého předloktí. Zamykal jím dveře domu, rozsvěcel světla a pouštěl počítač při vstupu do kanceláře. Posléze založil společnost, která se specializuje na implantaci čipu do člověka, a do současnosti se u ní nechalo očipovat více než 2000 lidí po celém světě. A zde se již dotýkáme naší vize budoucnosti. Očipovaný člověk nakupující očipované zboží by se vůbec nemusel zdržovat u pokladny. Čtečky ve vchodu ověří identitu, platební schopnost bankovního účtu a pak již jen elektronicky zaúčtují vybrané zboží. Využití nalezneme třeba i v nemocnicích, kde by se pak nemohlo stát, aby pacient dostal lék, na který je alergický.
Přímo úměrně se ale zvyšuje míra rizika - například při hackerském útoku na databáze se staneme podstatně více zranitelní. Lákavá možnost zneužití citlivých osobních údajů se přímo nabízí. A jaký vliv na lidskou psychiku může mít fakt, že v sobě nosíme nějaký identifikátor? Jsme schopni vůbec odhadnout všechny dopady podobných systémů a čelit jim?
I dnes je však většina z nás do jisté míry "vystopovatelná" například pomocí vlastních mobilních telefonů či kreditních karet, jimiž necháváme otisk, kdykoliv je použijeme. Existují poměrně úspěšné softwarové programy, které identifikují člověka podle obličeje z fotografie či videa, a některá auta jsou sledovatelná pomocí GPS s přesností na metry. V každém ohledu moderní člověk o jistotu svého soukromí den za dnem více a více přichází.
Důležité je, aby společnost byla na nové objevy a trendy připravena, byla schopna čelit hrozbě jejich zneužití a nevznášela se bezhlavě na vlnách nových možností.
Informace na čipu
Jaké informace čip obsahuje, že vzbuzuje takovou pozornost prodejců? Kupodivu mu k celosvětové popularitě vystačí jen 96 bitů. Každý tag obsahuje jednoznačné sériové číslo, tzv. EPC kód (Electronic Product Code). Hlavička kódu zaujímá osm bitů, tedy dvě na osmou (je 256 hodnot).
Dalších 28 bitů je vyhrazeno pro informace o firmě. Dvě na dvacátou osmou tak dává prostor více než 268 milionům firem celého světa. Tím ale nekončíme. Následuje 24 bitů pro označení třídy výrobce (více než 16 milionů tříd) a nakonec 36 bitů pro unikátní číslo produktu (více než 68 miliard čísel). V součtu 96 bitů poskytuje přes 7x1024 hodnot.
Tolik čísel v současnosti ani zdaleka nejsme schopni upotřebit. Dají se tedy prozatím používat kratší EPC kódy o délce 64 bitů. Pakliže nám někdy v budoucnu začne být s přibývající škálou produktů prostor pro značení naopak těsný, lze snadno doplnit EPC na 128 bitů.
Na rozdíl od čárových kódů, které rozlišovaly pouze jednotlivé druhy zboží, má zde každý jednotlivý produkt své vlastní označení. Z EPC kódu můžeme zjistit konkrétního výrobce i druh zboží. Pomocí služby ONS (Object Name Service) se ke každému EPC přiřadí ve formátu XML popis zboží, jako je například jeho záruka, trvanlivost nebo způsoby použití.
Třídy tagů
Class 0 - pouze pro čtení, programováno ve výrobě, 64- nebo 96bit, čtení 1000 tagů/sec
Class 1 - zápis jednou/zápis mnohokrát, programováno při použití, 64- nebo 96bit, čtení 200 tagů/sec
Class 0+ - čtení/zápis, programováno kdykoliv, 256bit, čtení 1000 tagů/sec
Gen 2 - čtení/zápis, programováno kdykoliv, 256 bit, čtená 1600 tagů/sec
Čipový profesor
Britský profesor kybernetiky Kevin Warwick (54 let) se v roce 1998 stal prvním čipovaným člověkem světa. V roce 2002 si nechal do paže vložit druhý čip a dnes přemýšlí o kybernetickém implantátu přímo do hlavy. Warwickovy internetové stránky, včetně unikátních fotografií z obou operaci, najdete na adrese
