Téměř veškeré druhy maskování převzal člověk od zvířat. Zpočátku je využíval při lovu, později ve válkách mezi kmeny. Pro ukrytí v terénu používali už primitivní lovci maskování pomocí větví a různé barevné nátěry nebo bahno. Hlavním cílem byly až do dvacátého století neviditelnost a neslyšitelnost. Po objevu radaru se přidala potřeba tzv. elektronické neviditelnosti.
I výsledky práce různých senzorů však obvykle končí na obrazovce nebo displeji, kde je možné sledovaný objekt vidět. Všemožné způsoby, jak se ukrýt před zrakem protivníka, využívá nejen člověk, ale i různá vojenská technika. Prakticky všechny historicky známé možnosti, jak se stát méně viditelným, využívají moderní armády dodnes.
V boji o přežití je důležitý moment překvapení. K tomu slouží nejrůznější způsoby, jak se v terénu co nejdokonaleji zamaskovat. Na našem obrázku sevedle vojáka ukrylo sedm zvířat. Najdete je?
Věčný boj o přežití
Zvířata mezi sebou nevedou války, přesto každý den, každou hodinu či vteřinu bojují o přežití. Stačí malá chvilka nepozornosti, zaváhání... a je s nimi konec. Ti velcí a silní, vyzbrojení ostrými zuby či zahnutými zobáky, drápy a pařáty, musí být úspěšní při lovu, jinak zemřou hladem. Ti malí a slabí, se naopak nechtějí nechat ulovit. A protože se nemohou bránit, mají jen dvě možnosti. Rychle utéct a nebo se před nepřítelem ukrýt. Jenže v úkrytu nemohou být stále, a tak se, podobně jako vojáci na nepřátelském území, snaží v terénu co nejlépe zamaskovat.
