Bazén plný studené vody je dnes už přežitek. V kurzu jsou bazény vypuštěné. Nemusíte je čistit a legrace si v nich užijete až až. Skateboarding dávno přestal být obyčejnou zábavou kalifornských surfařů a vydobyl si mezi adrenalinovými sporty pevné postavení.
Původně se na skateboardu jezdilo jen z kopce a používal se jako náhražka surfového prkna. Postupem času se zlepšovala technologie výroby všech jeho součástek a přišly nové disciplíny jako slalom, skoky do výšky a do dálky, freestyle a vertikální rampa. Na konci osmdesátých let vše převálcoval street style, kombinace všech prvků skateboardingu. V posledních letech se do popředí dostává takzvaný bazén, anglicky pool [púl] nebo bowl [boul].
Co dům, to bazén
Bazény nebyly v našich zeměpisných šířkách v 70. letech minulého století časté, přesně naopak tomu bylo v kolébce skateboardingu - ve Spojených státech, kde se už tehdy k rodinným domkům běžně stavěly i bazény. Měly většinou zaoblené dno a jejich profil tvořil rádius přecházející postupně do kolma. Hranu bazénu tvořily mramorové nebo betonové dlaždice. Tento typ bazénů, vyráběný po celých USA, umožnil vznik jak vertikální rampy, tak disciplíny bowl. Tvar dna bazénů byl přesně to, co skater tehdy nejvíc vyhledával, a jízda v bazénu velmi připomínala surfování na vlně.
Jdi do toho!
Přes relativní dostupnost vhodných bazénů nebylo vždy lehké najít ten vhodný. Bazén musel být především vypuštěný a ideálně u opuštěného nebo prázdného domu. Když máte bazén na zahradě, těžko byste přehlídli skupinu skateboardistů, jak vám surfují v bazénu. Úsměvné hledání bazénů nás napadá ve spojitosti s filmem Jdi do toho! z roku 1989 s Christianem Slaterem, kde hrají i legendy skateboardingu jako například Tommy Guerrero a Tony Hawk, jako odborný poradce a pomocná režie se účastnila další legenda Stacy Peralta. Ve filmu létají skateři ve sportovním letadle nad čtvrtěmi rodinných domků s bazény a do mapy si zakreslují ty vypuštěné, do kterých potom chodí jezdit.
Zemětřesení pro skateboardy
Další příběh bazénového hledání má tragický začátek - po zemětřesení v San Francisku v roce 1989 tam vypuklo množství požárů. Z městských čtvrtí zůstaly často jen zděné komíny a... prázdné bazény. Na první pohled katastrofa, na druhý příležitost pro desítky skaterů z celého okolí. Stačil smeták a dalo se jezdit. Tehdy byly bazénové skateparky ještě v nedohlednu a skateři tak museli vzít věci do svých rukou a svoje oblíbené bazény si najít sami. V troskách polorozpadlého města to asi nebyl úplně med, ale když máte něco hluboko v srdci, uděláte pro dosažení cíle cokoliv.
Bazén, táta rampy
Bazény nejprve inspirovaly vznik vertikální rampy, až poté se začaly stavět jako součást skateparků. Zpočátku samozřejmě jen ve Spojených státech, ale postupně pronikají do Evropy. Jeden z prvních kombinovaných bazénů (spojení několika bazénů různé hloubky a různých rádiusů) byl postaven ve francouzském Marseille v roce 1991. Od té doby se v tomto bazénu jezdí každoročně několik závodů a místní bazén se dostal i do videohry Tony Hawk’s Pro Skater, kde v druhém pokračování (z roku 2000) tvoří celou jednu úroveň. Avšak od vzniku bazénu v Marseille uplynulo mnoho vody a po celé Evropě vznikly desítky a desítky nových bazénů a kombinovaných skateparků. V nich se již devátým rokem koná série závodů Quiksilver Bowlriders.
Není létání jako létání
Při prvním závodu 12. ročníku Českého skateboardového poháru na pražské Babě na začátku května jsme vyzpovídali i jednoho z našich nejlepších jezdců - Martina Juráška.
Martine, nedávno ses vrátil z Vídně, kde jsi vyhrál závod Quiksilver Bowlriders. Můžeš tuto akci popsat?
Je to evropská série, kdy se v jednotlivých zemích uskuteční závody a jejich vítěz získává letenku na finálový závod ve švédském Malmö. Finálového závodu se účastní nejlepší evropští jezdci a profesionálové z USA a dalších kontinentů. Na těchto kvalifikačních závodech se objevují nové evropské tváře a talenty. Podobné akce postrkávají člověka dál dopředu.
Jak si stojíme s bazénovými skateparky u nás v Česku v porovnání s evropskou konkurencí?
Projel jsem jich hodně, namátkou Německo, Nizozemsko, Rakousko, a musím říct, že se situace u nás zlepšuje. Máme kvalitní bazén ve Strašnicích, na pražské Štvanici je výborný krytý bazén a prozatím nejlepší, na evropské úrovni, postavili loni v Chomutově. Na tak malou zemi jako Česko je to super. V ostatních zemích je jich sice hodně na počet obyvatel, ale naše výhoda je dřevo. Venku se staví hodně parky z betonu, kdežto u nás ze dřeva.
A jaký je pro tebe rozdíl mezi dřevem a betonem?
Mám lepší pocit ze dřeva. Je to bezpečnější, měkčí při pádu, kdežto beton je hodně rychlý. A tvrdý.
Bazény nejsou zrovna lehká disciplína, jak často vídáš nové tváře v českých bazénech?
Jsou vidět a to je super. Nejčastěji je vídám na pražské Štvanici. Z toho mám radost, protože tam mě to hodně baví. Krom toho je fajn vidět, že se začínající skateři učí i bazény. Bazény jsou podstatnou součástí skateboardingu a neodmyslitelně patří ke streetovému ježdění. Když se podíváš na špičkové jezdce, dokážou ve skateparku zajet nejen ve streetové části, kde jsou zábradlí, schody a podobně, ale zajedou i rádiusy.
Jaká je tvoje rada pro kluky - jak začít s bazény?
Musí především skejtovat, mít pro to nadšení a musí je to bavit. Musí do toho mít chuť, musí vědět, že to má nějaký smysl. Neměli by prkno jen tak nosit. Sami pak uvidí, co je táhne nejvíc, a když to budou i bazény, tak dobře pro ně. Do začátku to chce hlavně chrániče a helmu. Je jedno, jestli budou jezdit po ulici, ve skateparku nebo budou zkoušet rádius. To prkno dokáže podjet raz dva kdekoli.
Co tvoje plány na letošní rok?
Na začátku července bude v Praze Mystic Skate Cup (4. 7.–6. 7.), na který se těším úplně nejvíc. Když vše vyjde, jak má, pojedu v červenci do Ameriky. Mám v Oregonu kamaráda Marka Litínského a s ním a s dalšími přáteli objedeme oregonské skateparky. Bude to čistě bazénový trip a je fajn, že budu mít kolem sebe lidi, co umějí anglicky, což není moje silná stránka.
Tak to na tebe prozradím, že nerad létáš letadlem...
Letadlem lítám strašně nerad, a když je možnost, raději se přesunuju jinak. Jsem radši nohama pevně na zemi, i když na skejtu je to něco jiného.
Martin Jurášek (24)
přezdívka: Jurda
výška: není důležitá
váha: trochu víc než pytel cementu
místo narození: 736 01
povolání: skateboarder
bydliště: Praha
koníčky: skateboarding
největší úspěch:
nejlepší československý skateboardista v kategorii Pool - Bowl, vítěz kvalifikačních závodů Quiksilver
Bowlriders v Čechách (2007 i 2008), v Rakousku (2008) a Norsku
(2008), druhé místo na Adidas Clash v Berlíně kategorie Pool 2008
