Pirátství nevymřelo a navázalo na krvavou tradici nejbrutálnějšího zločineckého řemesla na světě. Dřevěná noha, páska přes oko a ostrov se zakopaným pokladem? Zapomeňte na piráty z Karibiku! Skuteční piráti jdou s dobou - šavle vyměnili za kulomety a místo kompasů používají GPS.
Ideální dovolená na luxusní jachtě se může lehce proměnit v černou můru. Jen letos v dubnu byly třeba v Indickém oceánu zaznamenány desítky pirátských útoků. Na rybářské i soukromé jachty útočí lupiči například granátomety. Když je loď poškozená, piráti ji vyloupí a posádku vezmou jako rukojmí.
Za propuštění námořníků rybářské plachetnice Playa de Bakio unesené právě v dubnu dostali somálští piráti 1,2 milionu dolarů (zhruba 25 milionů korun)! Ptáte se, jak je možné, že v současném vyspělém světě stále existuje námořní zločin? Může za to nestabilní situace v Somálsku, kde již několik let zuří občanská válka. Tamní vláda není schopna hájit výsostné vody státu a ty se tak lehce stávají teritoriem pirátských band. Moderní pirátství kvete také například v Indonésii, Malajsii a jsou známy i případy ze Středozemí.
Mýty a legendy
Filmy a dobrodružné romány mají tendenci realitu o pirátech zkreslovat a podávají nám pouze idealizované obrazy té největší chátry, která se kdy plavila po moři. Věděli jste třeba, že piráti své poklady skoro nikdy nezakopávali nebo že před hromadou zlata dali přednost bedně s léky? Pirátské řemeslo je staré jako mořeplavectví samo. Už ve starověku si bystřejší námořníci všimli, že fénické lodě převážejí velké bohatství a nejsou schopny ho samy uhlídat. Středozemní moře se tak stalo první oblíbenou destinací pirátů, obzvláště v Kilíkii (dnes JV část Turecka). Zanedlouho se rozšířilo do všech koutů světa - od Skandinávie až po Čínu.
Slib je slib
Svéráznou zkušenost s piráty měl i mladý Gaius Julius Caesar. V roce 75 př. n. l. byla jeho loď přepadena právě kilickou bandou pirátů. Ti Caesara zajali a uvěznili na jednom ze středomořských ostrovů. Caesar své věznitele varoval, že pokud jej okamžitě nepropustí, nechá je všechny do posledního muže ukřižovat. Lupiči se mu vysmáli a od Říma požadovali výkupné 20 talentů zlata. Caesar se své věznitele snažil přesvědčit, že má mnohem větší cenu, a dožadoval se výkupného minimálně 50 talentů. Když byl po zaplacení částky propuštěn, okamžitě si najal loďstvo a vydal se piráty pronásledovat. Správce tamní provincie je však odmítl popravit, Caesar se tedy vrátil na ostrov a všechny piráty nechal ukřižovat. Slib je přece slib.
Bohatým brát a chudým... taky
Většina proslulých pirátských kapitánů nebyla ve skutečnosti vůbec chudá -; byli mezi nimi šlechticové, obchodníci i ctihodní občané. Motivem k přepadávání lodí byly často jen marnivost a vidina pořádné dávky adrenalinu. Slavný bukanýr Stede Bonnet se dokonce pirátem stal proto, aby unikl své nesnesitelné manželce. Jiní piráti se po mořích plavili jen z toho důvodu, aby realizovali své kruté úchylky - Francis L´Ollonais se vyžíval v tom, že své zajatce zaživa pitval. Jeho krutost se mu nakonec stala osudnou - při jedné výpravě byl nenáviděný násilník zajat indiány, rozčtvrcen a upečen. Vzhledem k vrtkavosti osudu chtěli jen málokteří piráti své jmění shromažďovat do pohádkových pokladů a lup se spíš snažili okamžitě utrácet v karbanu, putykách nebo nevěstincích. Osud jejich předchůdců byl totiž hrůzný...
Špatné vyhlídky
Většina pirátů byla do dvou tří let dopadena, odsouzena a popravena. Ti nejzvrhlejší zločinci byli vystaveni v docích, dokud je podle zákonů admirality třikrát neomyl příliv. Jejich těla byla natřena dehtem a nakonec je žalářníci vpletli do klece, dokud úplně neshnila. Hrůzný obraz a zápach, který trval i roky, měl v přístavech odradit ty námořníky, kteří by o pirátské živnosti třeba jen zauvažovali. Přestože většina zločinných mořeplavců skončila v rukou zákona, dařilo se jim po mořích rozsévat hrůzu a děs. Málokterý z nich však překonal věhlas nejslavnějšího a nejbizarnějšího piráta všech dob - Černovouse. To, že jeho kult ve světě stále přežívá, dokládá například i filmová sága Piráti z Karibiku. Dredy omotaný Jack Sparrow v podání Johnyho Deppa je totiž Černovousovi nápadně podobný. Avšak v porovnáním s šíleným Černovousem je i potrhlý Sparrow na piráta až příliš civilizovaný...
Legenda, co nechce zemřít
Zámožný jamajský občan Edvard Teach si přezdívku i pověst nelítostného kruťase vysloužil právem. Dlouhé černé vousy a vlasy si splétal do copánků, do nichž si před bojem vpletl zapálené doutnáky. V oblaku dýmu vypadal Černovous jako ďábel. Útok na lodě zahajoval krupobitím granátů vlastní výroby. Potrpěl si také na zvláštní zvyky - do rumu si například sypal střelný prach a před pitím ho zapaloval. Jeho oblíbeným žertem bylo střílení do vlastní posádky. Do podpalubí své lodě umístil potají nádoby se zapálenou sírou, pak zhasl svíčky a nazdařbůh pálil do tmy, dokud to někdo "neschytal".
Roku 1718 byl na své lodi Pomsta královny Anny dopaden a zabit poručíkem Maynardem. Na jeho těle bylo prý nalezeno 5 průstřelů a 20 sečných ran. Maynard nechal jeho hlavu pro výstrahu nabodnout na příď lodi a Černovousovo tělo hodil přes palubu. Podle svědků prý ještě třikrát obeplulo loď, než se potopilo, a Černovousův duch dodnes na moří straší a hledá hlavu.
Piráti ve službách krále
Pro guvernéry amerických států, zastupitele obchodních společností či vlády koloniálních mocností představovalo pirátství závažný problém, který ohrožoval jejich zájmy v exotických dálavách. Existovaly jen dvě možnosti, jak tuto situaci vyřešit. Buď pirátství vojensky potřít, nebo jej obratnou politikou využít ke svému prospěchu. V tomto případě se pak pirátské řemeslo již neocitalo za hranicí zákona, nýbrž bylo nepřímo tolerováno panovníkem (lodím bylo k přepadávání nepřátelských plavidel uděleno tzv. jímací právo).
Britská královna Alžběta I. tímto způsobem využila pirátských posádek v Atlantiku, aby podle jejího přání (nikoliv rozkazu) přepadávaly španělské lodě, které z Jižní Ameriky přivážely aztécké zlato, incké poklady a další cenné zboží. Mezi nejslavnější korzáry, jak se těmto pirátům začalo přezdívat, patřili i slavní mořeplavci jako Walter Raleigh či Francis Drake. Oběma mužům Alžběta za jejich zásluhy udělila tituly Sir. Z korzárství se stala výnosná činnost a profitovala z ní nejen Anglie, ale i piráti.
Druhá strana mince
Zákulisní pletichaření a využívání pirátů ve svůj soukromý prospěch bylo ještě mnohem riskantnější, ale neméně populární. Politici i šlechtici se tímto způsobem mohli lehce obohatit, ale také mnohé ztratit. Příběh skotského piráta Williama Kidda je opředen mýty o zakopaném pohádkovém pokladě. Jeho pirátská kariéra skončila však velmi rychle.
Guvernér New Yorku se s vidinou zisku nejdříve rozhodl Kiddovo pirátství sponzorovat. Jenže nepříliš obratný skotský korzár byl brzy prohlášen za mezinárodního psance a pro guvernéra se stal nepohodlným. Nakonec byl dopaden a popraven. Zkorumpovaní nebyli však jen šlechticové a guvernérové. Ve francouzském přístavu St. Malo, které ve své době platilo za hlavní korzárské sídlo v Evropě, byli do pirátských aktivit zapleteni dokonce i místní biskupové a mnichové.
Bedna léků nad zlato
Ne vždy bylo nejcennějším lupem zlato, mince a šperky. Pirátské útoky byly namířeny také proti lodím, které převážely otroky, bavlnu, cukr či drahé koření. Neblaze proslulý Černovous v roce 1718 zablokoval se svými loděmi americký přístav Charleston. Když už se jeho obyvatelé pomalu loučili se svým životem, dozvěděli se, že si Černovous "přeje" pouze bednu léků. V tu dobu mezi jeho posádkou propukla totiž nebezpečná epidemie.
Přání a tužby některých pirátů byly naprosto nepochopitelné - skotský korzár Alexandr Selkirk se sám nechal vysadit na pustém ostrově, protože jej nebavilo poslouchat hašteření jeho důstojníků. Nakonec se stal předlohou pro slavný román Robinson Crusoe. Když po několika letech u ostrova zakotvila jakási loď, nalezla zbídačeného Selkirka v nepříliš uspokojivém duševním rozpoložení - učil zrovna tancovat prasata a kozy, které si ochočil. A z ostrova se mu vůbec nechtělo.
Never ending story
Pirátství dodnes fascinuje filmové režiséry, jak dokládá filmová sága Pirátů z Karibiku. Ještě dříve než se na moři objevil Jack Sparrow, byl mezi filmovými fajnšmekry nejoblíbenějším snímkem Ostrov pokladů od R. L. Stevensona (Treasure Island, 1990). Příběh o proradném Johnu Silverovi a pohádkovém pokladu kapitána Flinta je celý k nahlédnutí zde:
Přepadávat lodě a potápět korzáry můžete také na webu. (hru zdarma najdete na
(Bezplatná pirátská on-line hra)
Někomu jen pirátské filmy a hry nestačí. Studují staré kroniky, soudní rozsudky a doufají, že se jim podaří nalézt pohádkový poklad nebo alespoň loď slavných pirátů, jako se to podařilo expedici National Geographic v roce 2005 - na dně moře u Severní Karolíny nalezli údajnou Černovousovu Pomstu královny Anny. A co vy, už jste zakopali svůj poklad?
Jen pro "tvrdý chlapy"?
Pokud si myslíte, že pirátství bylo převážně chlapská záležitost, jste na pořádném omylu. Historie zná případy, kdy se ženy oháněly mačetami mnohem udatněji než jejich mužští protějškové. Už z předvikinské doby zaznamenali kronikáři pirátské řádění strašlivé Alvildy z kmene Gótů, jejíž výbojnou posádku tvořily výhradně ženy.
Šílená Gótka se ke krutým činům odhodlala, aby se vyhnula vynucenému sňatku s dánským princem Alfredem. Mezi nejkrvelačnější zločince, kteří řádili v mořích u západní Indie, patřily pirátky Anne Bonneyová a Mary Readová. Obě se plavily se slavným lupičem Jackem Rackhamem. Jeho loď nakonec přepadli Britové. Jediné, kdo se snažil proti přesile bojovat, byly Anne a Mary. Zbytek posádky se schoval v podpalubí. Všichni piráti byli odsouzeni a ještě na palubě pověšeni. Trestu unikly pouze Mary a Anne, které se "vymluvily na břicho". V pirátském žargonu to znamenalo, že se odvolaly k zákonu, který zakazoval popravovat těhotné ženy.
Průřez pirátskou lodí (pdf)
Pirát gentleman
Sir Francis Drake (1540-1596) nebyl jen korzár, ale i mořeplavec a vojevůdce. V letech 1577-78 obeplul zeměkouli. Poklady, které během této výpravy ukořistil, byly v Anglii oceněny na 2 miliony šterlinků, což bylo mnohonásobně víc než roční výdaje parlamentu. Královna již dále nechtěla Drakeovi projevovat vděčnost jen potají a přímo na palubě jeho lodi v Plymouthu jej oficiálně pasovala na rytíře.
To pobouřilo Španělsko, které tento akt bralo jako vyhlášení války. V roce 1588 vedl Drake anglickou flotilu proti španělské armádě. I když měl protivník mnohonásobnou přesilu, díky Drakeovým taktickým schopnostem Anglie nakonec zvítězila. Více o tom ukázka z filmu Alžběta I. - Zlatý věk
Vítejte na palubě!
Piráti k přepadávání lodí používali menší šalupy s drobným trupem, ale s mohutnými plachtami. Tato kombinace z pirátských bárek učinila mnohem rychlejší plavidla, než byly vícestěžňové fregaty. K útoku se většinou používalo střelby z děl, která vyřadila loď oběti z provozu. Ještě předtím ale bylo nutné se k cíli přiblížit - piráti se proto všemožně maskovali. Na palubě měli například klece s drůbeží, aby vypadali jako kupci. Známe i případy, kdy se celá posádka převlékla do dámských šatů, aby nepřítele zmátla. Na útěk bylo pak již většinou pozdě...
