Street art za poměrně krátkou dobu stačil infiltrovat do všech větších měst a Praha není výjimkou. Nálepky, přestříkané šablony nebo prostorové instalace žijí vlastním životem a dotvářejí kolorit města.
Dávno pryč jsou doby, kdy se člověk musel za uměním vydat do galerie nebo si klestit cestu davem turistů, kteří bez přestání atakují historické památky blesky svých fotoaparátů. Dnes umění člověka přímo pronásleduje, prorůstá městem, šíří se jako virus, reaguje na okolí a žije vlastním životem... životem ulice. Pomalu se tak naplňují přání a myšlenky mnoha umělců (ať to byli dadaisté nebo členové Bauhasu), kteří si přáli, aby se umění stalo každodenní součástí života obyčejných lidí a umělcem se mohl stát každý. V domácnostech zatím stále vede kýč, ale veřejný prostor ožívá.
Z pole do metropole
Řeč je samozřejmě o street artu, následovníku graffiti. Street art se díky svému méně agresivnímu projevu stal pro kolemjdoucí mnohem přijatelnější než graffiti, a dokázal se tak víc zapojit do struktury města, které ho víceméně toleruje. V koncepci street artu však nacházíme víc odkazů než jen na graffiti. Estetikou, opakováním motivů a všedními náměty navazuje na americký pop art, který byl na vrcholu v 50. letech v USA. Cizí mu nejsou ani myšlenky land artu, kdy umělci pracují s krajinou, upravují ji, mění a dotvářejí ji. Lze říci, že street art je vlastně land art zasazený do prostoru velkoměsta.
Co nálepka, to názor
Vzhledem k tomu, že street art vzešel z graffiti, jeho součástí jsou ve většině případů i písmena - text. Ten měl původně stejně jako u graffiti funkci podpisu. Časem street art začal fungovat jako médium, které vyjadřuje nejen jméno autora, ale i jeho postoj (co si budeme povídat, nápisy reagující na politické události se objevovaly dávno předtím, než někdo poprvé vyslovil graffiti nebo street art).
Ulice jsou dnes schopné velmi rychle reagovat na dění ve společnosti. Při americké invazi do Iráku to byly všemožné karikatury George Bushe, při násilnému zásahu policie proti technoparty CzechTek 2005 bylo město zaplaveno samolepkami a plakáty s tehdejším premiérem Jiřím Paroubkem, dnes jsou aktuální například motivy olympiády. Ať už té, na kterou si brousí zuby pražské zastupitelstvo, nebo té, která právě skončila v komunistické Číně, kde nejsou popravy politických vězňů ničím výjimečným.
Street art superstar
Právě společensky angažovanými obrazy v ulicích se proslavil Angličan s přezdívkou Banksy, který má dnes ve světě street artu něco jako status superstar. Banksyho ironický humor, typický pro jeho díla, vykynul do absurdních rozměrů a absolutně převrátil role v dramatu sprejer versus poškozený. Na začátku letošního roku vydražil jistý Luti Fagbenle část své zdi, kterou Banksy posprejoval, za neuvěřitelných 208 100 liber, což dnes dělá asi 6 451 000 korun. Banksy na sebe upozorňuje nejenom obrazy v ulicích. Do Britského muzea se mu podařilo propašovat "pravěkou" kresbu člověka tlačícího nákupní vozík. Než si toho kdokoliv ze zaměstnanců muzea všiml, uplynulo několik dní. Jeho popularitě určitě svědčí i to, že pečlivě tají svoji identitu, a i když bulvár už přinesl všelijaká senzační odhalení, stále nikdo neví, kdo to vlastně Banksy je.
Uměním proti AIDS
Banksy je možná současná "celebrita" street artu a až čas ukáže pravou hodnotu jeho díla. Street art má ale už dnes, i přes svou celkem krátkou historii, jména, bez kterých se jen těžko obejdou velké sbírky nebo katalogy moderního umění: Jean-Michel Basquiat a Keith Haring. Oba měli silný vztah k veřejnému prostoru, oba tvořili v ulicích New Yorku, oba výrazně ovlivnili tvář jeho ulic a brzy prorazili i do galerií. Přestože se dožili jen nízkého věku (29 a 31), už za svého života platili za respektované umělce. Oba byli blízcí přátelé Andyho Warhola, ikony amerického pop artu. Kdyby Keith Haring nezemřel v roce 1990 na AIDS, oslavil by letos 50. narozeniny.
Haring používal peníze z prodeje svých obrazů na podporu neziskových organizací, které se zabývají právě problematikou AIDS nebo pomocí potřebným dětem.Po Haringovi tak nezbylo jen rozsáhlé dílo v ulicích a v galeriích, ale i dobročinná organizace The Keith Haring Foundation.
Vandalové napadli galerii
V londýnské galerii moderního umění Tate Modern, která je jednou ze čtyř částí britské národní galerie Tate Britain, právě skončila velká výstava s prozaickým názvem Street Art.
Organizátoři pochopili, že zavřít umění ulice do výstavních prostor není ideální a budovu galerie využili způsobem pro street art nejtypičtějším: jako prostor pro umělce. Na cihlových stěnách galerie se objevily patnáctimetrové malby od šesti výtvarníků z různých koutů světa. To se promítlo do děl samých, kromě rukopisu autorů se v nich odrážel i folklor jejich rodné země. Další součástí výstavy byly i tvz. Street Art Walking Tour. Ve stánku u galerie jste si vyzvedli speciální mapku a mohli jste se vydat vychutnávat krásy street artu přímo do ulic Londýna.
Nálepky jsou přežitek
Ještě nedávno patřilo mezi techniky street artu v podstatě jen lepení nálepek, přestříkávání šablon a psaní velkých nápisů pomocí válečku na tyči. Dnes ale není street art téměř ničím omezen a platí, že kdo přijde s originálnějším nápadem a technikou, získá si největší respekt.
Streetartoví umělci se nebojí pracovat se světlem (vznikají tak nehmotné světelné obrazce, zaznamenané pouze na fotkách nebo filmu), se vzduchem (využívány jsou hlavně ventilátory metra, které nadzvedly sukni Marilyn Monroe na slavné fotografii) nebo třeba vyspraví starou zeď legem. Pár umělců z Londýna dokonce pojalo street art jako ekologický koncept a vysadili několik stovek sazenic popínavého břečťanu do okapů, prasklin a různých zákoutí, takže efekt jejich práce se objeví až za několik let. Stále oblíbenější a běžnější technikou jsou trojrozměrné instalace z polystyrenu nebo z překližky.
U nás v ulici
Právě těm se u nás nejvíc věnuje nejznámější český writer a street artista Jan Kaláb známý jako Point, více v článku Bod zlomu. Podél dálnic nebo železnic instaloval velké trojrozměrné graffiti, na prázdný podstavec před Rudolfinem vyzývavě postavil svou skulpturu (vydržela tam tři týdny) a nelze nevzpomenout jeho sérii pointíků, tedy sta sádrových dráčků, které rozmístil na římsy domů po celé Praze.
První větší streetartový projekt v ČR rozjel writer, který si říká Pasta. Kolem roku 2001 parodoval reklamní billboardy, Prahou poletovaly okřídlené tuby zubní pasty a kolemjdoucí se začali ptát, co to je?
Po boomu, který street art prodělal před pár lety si každý myslel, že se díky pár samolepkám stane umělcem. Crap (Jirka) sice nedělá street art na plný úvazek, a snaží se hlavně o menší, ale precizní věci, to vidí takto: "Praha je mrtvá. Lidí jako je Point nebo Epos 257, kteří mají invenci, vědí proč to dělají a dělají to dobře, je tu minimum. Spousta lidí namítne, že je všude spousta šablon a samolepek, ale většinou je to odpad, kterýmu chybí nějaká celistvost a koncept." Najít kvalitní věci v záplavě "trendy" street artu, není úplně jednoduché, při troše snahy se vám to ale určitě povede.
Pionýr street artu v ČR
Za prvního českého street artového umělce by se dal považovat významný výtvarník a spisovatel Vladimír Boudník (1924-1968). Většinu života pracoval v ČKD Vysočany, kde také sbíral inspiraci a materiál pro svoji tvorbu. Pracoval totiž hlavně s plechy, železnými odřezky, pilinami, šrouby a maticemi, které pak různě kombinoval a upravoval. Na začátku 50. let pořádal pouliční akce, jejichž součástí byla i tvorba jakéhosi pra street artu. Boudník dorýval praskliny na starých zdech a do nich domalovával motivy, které mu připomínaly. Snažil se tak kolemjdoucím dokázat, že umění může dělat každý. To byla také součást manifestu explosionalismu, uměleckého směru, který vymyslel. Vladimír Bouník byl blízký přítel spisovatele Bohumila Hrabala, který ho ztvárnil v románu Něžný barbar z roku 1973.
Svěží vánek z metra
Epos 257, tak zní jméno writera, kterému začaly být mantinely graffiti těsné. Jeho poslední a právě probíhající projekt využívá energie vzduchu proudícího z větracích šachet pražského metra, kudy sprejeři lezou do tunelů. "Pražský metro je specifický tím, že stanice jsou hluboko a větráky musí mít silnej odtah vzduchu. A týhle energie jsem chtěl využít," uvádí Epos svůj projekt. Až do září se budou na různých místech Prahy objevovat vzdušné sochy, jejichž životnost je závislá na délce výfuku konkrétní větrací šachty. Zhruba na třicet minut se nedávno u stanice metra Dejvická vyšplhal k nebi patnáctimetrový drapák. Epos s kamarády sledoval reakce kolemjdoucích:
"Lidi na to skvěle reagovali, dost se divili a nevěřícně koukali k obloze. Dokonce se zasekli i řidiči tramvají a na zastávce zůstali trošku dýl." Zatím poslední akcí byla realizace vzdušné parafráze Stonehenge, která proběhla u stanice metra Staroměstská. Ta se, vylepšená stejně jako ostatní objekty a místa, bude ještě opakovat. "U drapáku jsem chtěl zjistit, s jakou výškou můžu počítat. Jedním z mých plánů je vytvořit opravdový monument a chci jít určitě přes třicet metrů!" odhaluje Epos svoje plány.
Video Epos 257:
Art Phone
V rámci výstavy Art Phone bylo na pražské Kampě rozmístěno sedmnáct netradičních telefonních budek. Na konci července pak proběhla jejich aukce, jejíž výtěžek bude použit na provoz Linky bezpečí. Aneb jak umění v ulicích pomáhá potřebným a propagaci telefonního operátora.
Dočkali jsme se!
Nechat pomalovat Národní galerii je vzhledem k jejímu současnému vedení stejně nadějné jako chtít po tučňákovi létat. Přesto se věci dávají do pohybu i bez pomoci zkostnatělých vládních institucí. Na konci srpna začne v pražské galerii Trafačka a jejím okolí první velký streetartový festival v České republice.
A to ne jen tak ledajaký! Na Names Fest se sjede na čtyřicet umělců z celého světa, mimo jiné i fenomenální BLU, který byl jedním z šesti umělců na již zmiňované výstavě v Londýně, nebo brazilský Zezäo. Ten maluje magické obrazce v podzemních stokách jedenáctimilionového Sao Paula, meky světového street artu.
Video:
"Českou scénu zastupují známí autoři jako Point, Tron, Pasta, Gatoe, Epos, Masker a další, kteří mají velké zkušenosti a se zahraničními tvůrci se většinou už znají. Myslíme si, ze rozdíly budou spíše v pojetí než v kvalitě," porovnává Klára Vomáčková, jedna z organizátorů festivalu, rozdíly mezi domácími a zahraničními umělci. Epos 257 dodává: "Těším se především na to setkání - spousta progresivních lidí na jednom místě, výměna zkušeností, názorů a myšlenek. V tom asi vidím největší přínos."
Names Fest, první velký festival street artu v ČR, proběhne 26. 8. - 6. 9. 2008 v pražské galerii Trafačka. Více informací zde: Names Fest
Zaujaly vás naše Street art šablony, zúčatněte se naší Soutěže.
Street art u nás:
STREET ART PRAHA
UPSTREAM TEAM
POINT
MASKER
PASTA
