The LAB, nové české snowboardové video. Stejně jako to historicky první - Vo(a)yage - jste ho získali úplně zdarma. Ještě než si DVD vložíte do přehrávačů, přečtěte si, jak vznikalo.
Přes 50 tisíc kilometrů najetých auty, víc než 26 hodin surového materiálu, 40 článků a reportů, 84 hodin strávených v podzemí, 114 dní na sněhu, 20 minut v helikoptéře, jedno vážné zranění, 47 kartonů Red Bullu, přes deset zlomených prken, víc než 300 ulovených ryb, 51 litrů benzinu do agregátu, stovky hodin ve střižně. To jsou čísla spojená s novým českým snowboardovým videem The LAB.
Experimental
Když se před dvěma lety začalo natáčet, ani ve snu nás nenapadlo, že na videu budeme mít takové věci, jako jsou záběry nekonečného prašanu z Japonska, legendární road gap na Mt. Bakeru v USA překonaný českými jezdci či juniorskou mistryni světa Šárku Pančochovou. Už od začátku se všichni snažili vytvořit co nejlepší podmínky pro vznik původního českého snowboardového materiálu. Dvě, byť nepříliš vydatné sezony ukázaly, jak kdo dokáže s nabídnutou šancí naložit. I proto je v podtitulu filmu slovo Experimental. Na začátku si výsledkem totiž nemohl být jistý nikdo.
Věřili jsme si víc
Autorský a produkční tým v čele s režisérem Petrem "Ptrsn" Velkem však nejsou žádní zelenáči. Za sebou mají mimo jiné snímek Vo(a)yage - první české profilové snowboardové video, které vzniklo před dvěma lety. "Při natáčení Vo(a)yage jsme neměli téměř žádné zkušenosti, ale přes kontakty Free Magazinu a Freeride.cz šlo podnikat zajímavé výlety do různých alpských resortů i jiných koutů Evropy. Ne vždy se dařilo. Při natáčení LAB jsme už byli zkušenější a vyráželi jsme na jistotu do lokalit, kde zrovna sněžilo. Taky se dobře zapojili jezdci, kteří stáli o to, aby je naše kamera provázela na různých teamových výletech. K tomu pořizovali záběry v Japonsku, Kanadě nebo v USA. Celkově to byl projekt, kterému už všichni víc věřili a snažili se, aby se v něm ukázali v dobrém světle," popisuje vývoj režisér.
KoLABorace
Kromě zaznamenání stavu domácí snowboardové scény bylo smyslem filmu podnítit v českých jezdcích smysl pro koLABoraci. Tohle slovo má u nás špatnou pověst. Přitom kolaborace v původním významu označuje uspořádanou činnost, kdy spolupracují dvě nebo více partnerských stran za účelem dosažení stejného cíle, vytvářeného v prostředí, které vyžaduje vzájemné sdílení vědomostí a znalostí spolu se schopností táhnout za jeden provaz. Zkrátka lidi, kterým jde o stejnou věc a kteří mohou dosáhnout lepších výsledků, protože dobře kolaborují.
Cílem autorů filmu bylo pořizovat netuctové, originální záběry. Vytvořit tedy něco jiného, než co v Česku dosud vzniklo.
Do noci
Zlepšilo se i technické zázemí. Pokud to možnosti jen trochu dovolily, snažila se parta LAB pořídit technicky co nejlepší záběry. Využívala pestrou kamerovou techniku: cable cam, follow cam, šestimetrové rameno nebo kameru formátu Super8. Na každém pořádném streetovém shootingu nechyběla ani elektrocentrála a světla o výkonu dva tisíce wattů, protože natáčení se často protáhlo dlouho do noci.
Centrála pod Parukářkou
Od počátku se nabízela stylizace celého projektu s názvem The LAB do jakési LABoratoře, ve které všichni koLABorují na vzniku toho nejlepšího českého snowboardingu. Logo tvoří průsečík barev ve spektru RGB, tedy barev, které dohromady vytvářejí obraz videa. Podobně jsou na tom "herci". Každý má v LABoratoři svou funkci. Stěžejní bylo natáčení v útrobách pražského Křížového vrchu, tedy pod známou Parukářkou, kde v obřím krytu civilní obrany vznikla pro naše potřeby skutečná LABoratoř. Odtud už zbýval jen krok k onomu spojujícímu prvku. Z LABoratoře ukryté v kopci v centru Prahy je ve filmu vyslán signál, který svolává jednotlivé jezdce. Proto Martin Matoušek přestává bubnovat, Roman Dlauhý vstává, Honza Zajíc opouští windsurf, Tomáš Tuzar spěchá na kole.
Překvapení jménem Nečas
Z jezdců nejvíc překvapil Honza Nečas. "Honza se během dvou sezon extrémně zlepšil a stal se tak zapáleným příznivcem projektu The LAB, že je celý jeho part sestříhaný pouze ze záběrů natočených během poslední sezony. Zlepšil se totiž natolik, že poslední sezonou úplně zastínil předchozí rok a bylo by zbytečné dávat tam starší záběry," vysvětluje Velek. "Další příklad je Roman Dlauhý, který nejenom že poctivě chodil na streety, ale ještě několik shootingů sám inicioval. Vždycky zavolal, že si vyhlídl nějaký rail, a zařídil i spoustu věcí kolem produkce. Podobně zodpovědně k tomu přistupoval taky Tomáš Tuzar. A třeba Darek Bergman má zase obrovský pohybový potenciál," vypočítává Petr Velek.
Nejdůležitější je překonat strach
Pokud bychom měli vyzdvihnout některé lokality, což je docela těžké, byl by to asi rakouský Arlberg a session na víceúčelovém "butter hill" spotu. Jedním dechem musíme dodat, že skoro stejně se nám dařilo při zdolávání skoku postaveného jen asi o dvě stě metrů výš při závěrečném pokusu Honzy Nečase, kterým ukázal, že pokud chcete posouvat hranice svých schopností, nejdůležitější je překonat strach.
Poslední díky
Na závěr jsme si nechali poděkování, a to lidem, bez kterých by film neměl šanci vzniknout. Poděkování patří dalším kameramanům a fotografům, kteří s námi spolupracovali, stejně jako mnoha kamarádům a přátelům, kteří nám ochotně pomáhali s produkcí a při natáčení. A největší dík patří všem, kteří projektu The LAB celé dva roky fandili. Přes čtrnáct set lidí na premiéře v pražském klubu Retro kdy mluví za vše.
Rozhovor s Martinem Černíkem
Na The LAB se objevuje i jeden z nestorů a pionýrů snowboardingu v Česku Martin Černík.
Martine, jak vzpomínáš na natáčení snímku The LAB?
Když jsem se doslechl o projektu LAB, byl jsem nadšený. Z časových důvodů jsem se zúčastnil pouze dvou natáčení v Rakousku. Byla legrace cestovat s partou našich jezdců, čas na horách obvykle trávím s cizinci.
V čem byl LAB jiný než ostatní filmy, ve kterých jsi jezdil?
Hlavně tím, že ho dělali naši kluci. Byl to jejich druhý film a myslím, že se o dost zlepšili. Moc se mi líbily lifestylové záběry a technika střihu.
LAB dal dohromady většinu českých top jezdců...
Kluci z Freeride.cz a Free Magazinu odvedli skvělou práci. Ale myslím, že film je moc dlouhý – je v něm spousta záběrů se základními triky, které se často opakují. Nejvíce se mi líbí profil Jana Nečase. Pořádně zadiktoval a předvedl náročné triky.
Čím je podle tebe LAB důležitý pro domácí snowboarding?
Film je skvělým průřezem, který představuje úroveň našeho snowboardingu. Dává českým jezdcům možnost vyzkoušet si, jak to funguje při natáčení. Doufám, že to pro ty nejlepší z nich bude motivace prosadit se na mezinárodní scéně.
Jak je na tom v současnosti český snowboarding?
Podle mě se úroveň snowboardingu u nás zlepšuje, nicméně za světem jsme stále dost pozadu. Jediný mladý jezdec, který se v tuto chvíli prosadil v zahraničí, je Šárka Pančochová. Jediná, koho nezajímá místní popularita, ale snaží se dostat na špičku ve světě. Mezi kluky zatím nikdo takový není.
Jaké máš plány na sezonu?
Víc se budu věnovat ježdění v rampě. Chtěl bych si vyjet olympijskou kvalifikaci, takže se zúčastním několika světových pohárů a mistrovství světa. Zároveň budu koučovat český freestyle tým s našimi nejúspěšnějšími jezdci Šárkou Pančochovou a Janem Nečasem.
