O českém skicrossu se na začátku roku 2009 hodně mluví. Náš nejlepší jezdec Tomáš Kraus kraloval v sérii světového poháru. Ve francouzském Flaine získal v půlce ledna první místo, pár dnů nato skončil třetí v americkém Lake Placid.
Potkali jsme se ve švýcarském Davosu zavátém sněhem. Ze sympaťáka, který se večer po příjezdu skromně představil jen jako Tomáš, se ráno na svahu vyklubala hvězda.
Jak ti chutná úspěch?
Je příjemný být nejlepší v tom, čemu se věnuješ naplno. Alespoň pro tak soutěživýho člověka, jako jsem já.
Kdy jsi začal se skicrossem?
Téhle disciplíně jsem propadl v roce 2001, ale lyžování se naplno věnuju od dětství.
Proč ses rozhodl přejít z alpského lyžování na skicross?
Líbí se mi, že u tohohle sportu můžeš kromě techniky spoustu věcí vykoumat. Je zábava během závodního týdne vymýšlet taktiku pro konkrétní trať.
Co ti běží hlavou, když jsi na trati?
Nic určitého. Zajímavé je, že na rozdíl od jiných disciplín víš už na začátku, že jsi první. Pak jde o to ubránit se pocitu, že vyhráváš, nesmíš udělat chybu. Nebo se ti start nepovede a musíš vymyslet, jak všechny předjet. Když tohle vyjde, zase víš, že jsi první, a to se mi líbí. Například u obřího slalomu, který jsem jezdil, trvalo hrozně dlouho, než bylo jasné, kolikátý jsem.
Závod se jezdí ve čtyřech nebo v šesti. Nejsou to nervy, taková tlačenice?
Mně to nevadí. Čím lepší jsou soupeři, tím míň fyzických kontaktů. Každý ví, že ohrožuje taky sám sebe, a zdraví potřebujeme všichni. Za ten risk to nestojí.
Jak dlouho trvá závod?
Kolem jedné minuty.
Podle čeho tě poznáme na trati i na dálku?
Vyhrávám na startu. Ne, vážně, styly jsou rozdílný, asi je to poznat. To musíte posoudit vy.
Bojí se tě soupeři?
Myslím, že jo. Při losování rozjížděk jsou neradi, když mají jet se mnou.
Odkdy se tě bojí?
Až od doby, kdy jsem víckrát vyhrál pár velkých závodů.
Nepokoušely tě ostatní sporty?
Jo, bavil mě windsurf, plavání, tenis. Zkusil jsem spoustu věcí, všechno mě bavilo. Ale když něco začnu dělat pořádně, jen tak neskončím. Lyžování pro mě bylo vždycky nejvíc a bavilo mě tolik, že jsem u něj vydržel.
Být vrcholový sportovec už je skoro životní styl...
Hlavně to stojí hromadu času, jako všechno, co chceš dělat opravdově. Musíš na sobě makat, i když se ti nechce nebo když je špatný počasí. A tak je to ve sportu i životě. Sport mě naučil trpělivosti a schopnosti jít na maximum.
Jak vůbec vypadá skicrossový trénink?
Po sezoně přichází měsíc relativního klidu, odpočinku a rehabilitace zranění, na kterou nebyl v zimě čas. Potom začíná intenzivní trénink zaměřený na vytrvalost a dynamiku. Hodně jezdím na kole, plavu, skáču, chodím do posilovny. Prostě už v září, kdy startují tréninky na ledovci, musím být v kondici. Pak po týdnu střídám lyže a suchý trénink - kolo, běh a podobně. A následují už jen závody a přejezdy.
Co životospráva?
V průběhu sezony si opravdu dávám pozor, co jím. Rozhodně bych nezahodil čas strávený tréninkem tím, že bych si dal klobásu nebo řízek. Snažím se držet základů zdravé výživy, ale není to nic makrobio.
Jak vypadá závodní den?
Vstanu o chvilku dřív a jako každé ráno dělám strečing. Ten si zopakuju ještě před závodem. Musím zkontrolovat všechny technické věci, většinou si je chystám už večer. Před závodem přijde rozhodčí se svorkou a přeměří nám nohavice u kalhot. Nejezdíme totiž v elasťácích ani v kombinézách, naše kalhoty musí mít nohavice tak široké, aby měly tři centimetry od nohy. Součástí závodního dne je také antidopingová zkouška. Dělá se vždy až po závodě, třikrát až čtyřikrát za sezonu.
A co samotný start?
Když vyjedu na kopec, musím vymyslet strategii. Trať mám většinou alespoň jednou projetou. Sleduju, jaký je sníh a jak jedou ostatní. Následuje kvalifikace, tu jedu sám a snažím se ji zajet co nejlíp, ale neriskovat. Nakonec samotný závod. V ideálním případě ho vyhraju a pak přijde ten skvělej pocit. Dřív se mi v té chvíli honilo hlavou, že ještě musím dohnat školu, ale od dokončení studia si ten pocit vychutnávám naplno.
Jakou školu jsi dokončil?
Strojní fakultu Technické univerzity v Liberci. Katedra výrobních systémů.
Komu po závodě voláš?
Svojí ženě Lence.
Láká tě přecejen nějaký nový sport?
Začal bych jezdit windsurfing v zimě, to teď nemůžu. Na většině míst na světě jsou ideální podmínky pro windsurf právě v období, kdy je u nás zima.
Jak se díváš na problematiku dopingu?
Jsem z toho nešťastný, nenapadá mě, jak to řešit. Nejlepší by bylo, kdyby takové prostředky neexistovaly. Vždycky se najde někdo, kdo to bude zkoušet.
Proč ti to tak vadí?
Nejde jen o to, že doping zvyšuje výkon, ale umožňuje také rychlejší hojení zranění, rehabilitaci a návrat na závody. To si člověk může říct, že je to vlastně lék, ne? Ale není, stojí za to zůstat čistej. Nebezpečné látky mohou být v obyčejných kapkách do nosu, stačí drobnost a veškeré úsilí několika let je pryč. Závod v háji, zákaz na dva roky, sponzoři velmi rychle ukončí smlouvy. Prostě to nemá cenu zkoušet.
Jak vidíš budoucnost Tomáše Krause?
Těším na olympiádu. Minulá sezona mi moc nevyšla, letos jsem si spravil chuť, tak uvidíme. Snad půjdu s výkony nahoru.
Kde tě můžeme potkat v Čechách?
Ve Špindlu, na Horních Mísečkách.
A oblíbená lokalita v zahraničí?
Colorado.
Tomáš Kraus (35)
Bydliště: Děčín
Oblíbená hudba: alternativní, elektronická, dobrá
Oblíbený film: Easy Rider
Oblíbená osobnost: vzor nemám
Koníčky: windsurfing, golf, lidi mi říkaj supersekáč, sekáč trávy
Kde ho potkáte: www.skicross.cz
Vybrané úspěchy: mistr světa ve skicrossu 2005, 2007; vítěz SP ve skicrossu 2005, 2006, 2008
Co je to skicross
Závody pro čtyři nebo šest jezdců, kteří musí po pokynu Go! překonat na trati nejrůznější překážky. To můžou být buď skoky, vlny, boule, komprese nebo oblouky. Vyhraje ten, kdo jako první protne jakoukoliv částí těla cílovou čáru. 28. listopadu 2006 Mezinárodní olympijský výbor přijal skicross mezi své sporty, premiéru si odbude v roce 2010 v kanadském Vancouveru při XXI. zimních olympijských hrách.
