Kdysi jsme k nim vzhlíželi s obdivem. Dnes se spíš mluví o tom, jak škodí životnímu prostředí i o problémech v dopravě, které s tahači souvisí.
Pod slovem tirák si už nepředstavujeme obrovská kola a silný řev motoru, ale každodenní zprávy: ucpané dálnice nebo silniční nehody způsobené nákladní dopravou. Určitě to znáte i z vlastní zkušenosti. Nebezpečné vyjeté koleje v asfaltu nebo dva pomalu jedoucí tahače, které se předjíždějí a tak zpomalí provoz.
Avšak vraťme se do doby, kdy tiráky byly především cílem obdivu a klukovským snem bylo je řídit. "Řízení a obsluha tahačů je ve srovnání s osobními vozy mnohem komfortnější. Řidiči za volantem tráví třeba i celý týden, takže ovládání musí být co nejméně únavné," vysvětluje odborník na kamionovou dopravu David Fejgl.
Legendy z USA
Mezi legendární tahače patří mohutné americké stroje jako Kenworth či Freightliner. Musí překonávat velké vzdálenosti mezi východním a západním pobřežím USA, a proto je automobilky konstruovaly tak, aby jejich motory vydržely vysokou zátěž, a především stovky kilometrů bez čerpacích stanic. "V USA platí jiné předpisy pro rozměry vozidel, evropské silniční tahače limituje celková povolená délka soupravy," dodává Fejgl.
Neobvyklé jsou nejen americké kamiony, ale i jejich řidiči patří ke zvláštní sortě lidí. Automobilky proto dbají na jejich komfort a v kabině jim vytvářejí útulné zázemí připomínající hotelový pokoj. "Na první pohled asi zaujme velký volant a množství budíčků a ukazatelů na poměrně plochém přístrojovém panelu. Stísněný pocit vpředu se vzadu v lůžkové části naprosto vytratí, tam má posádka k dispozici vpodstatě malý pokojíček," potvrzuje Fejgl, který měl možnost řídit kenworth.
V zaprášených motelech a bistrech poznáte truckery na první pohled: rifle, flanelové košile, vesta a kovbojský klobouk. Jejich sebevědomí vhodně ilustruje nesmrtelná anekdota: "Když převzal na východním pobřeží náklad prošlého masa, k západnímu jej přivezl ještě čerstvé."
Americké kamiony samozřejmě nebyly rychlejší než čas, ale stále platí za jeden z nejjistějších způsobů transportu zboží mezi městy. Na první pohled je zjevné, že nejsou příliš ekologické, ale jako jeden z charakteristických znaků americké společnosti a životního stylu fungují. Slovní spojení "americké tahače" zůstane navždy pojmem pro obrovské stroje se skvělým zvukem.
Evropská jistota
Stejně jako porovnání evropských a amerických osobních vozů vychází i srovnání náklaďáků. Je to jako postavit vedle sebe pstruha a žraloka. Američané velikost ani délku nikdy příliš neřešili, navíc evropské i české předpisy pro kamionovou dopravu jsou přísnější. Podle Davida Fejgla je v Evropě nejoblíbenější značkou švédská Scania. "Patří k nejčastěji upravovaným truckům. Německé vozy MAN jsou zase díky spolehlivosti považovány za "držáky"."
České výrobky
Dnes už je na našich silnicích potkáte jen sporadicky, ale tahače vyráběly i české firmy. Vozy Liaz a Tatra byly do roku 1989 národním bohatstvím, jejich slabina se naplno projevila po otevření trhu v 90. letech minulého století. Domácí výrobci tehdy nedokázali čelit kvalitnější konkurenci. "Až v roce 1996 představil Liaz tahač pojmenovaný Xena, který měl a asi i mohl konkurovat známým zahraničním značkám," připomíná David Fejgl. Jenže automobilka už neměla sílu. Poslední vůz Liaz vyjel z montážní haly v září roku 2003.
Symbolem tahačů tak u nás zůstala pouze Tatra. Hlavně díky těžkotonážním modelům T 813 a T 816 více ZDE , které doteď obdivujeme pro jejich univerzálnost a odolnost. Tyto stroje patří ve své kategorii k tomu nejlepšímu a jejich jízdní vlastnosti v těžkých terénech žádné jiné vozidlo dosud nepřekonalo.
Kamion Jana Tučka
Při tvorbě tohoto kamionu, exkluzivně navrženého pro ABC, jsem se inspiroval nákladním automobilem Tatra 138. Jde o mou vizi, jak by tohle auto mohlo vypadat nyní, ve třetím tisíciletí, kdyby se v kopřivnické továrně tatry ještě vyráběly.
Inspirace
Designér Jan Tuček se při projektování tahače ABC inspiroval vozidlem Tatra 138. V běžném provozu se s ním už nesetkáte, jeden jeho exemplář vystavuje Technické muzeum Tatra v Kopřivnici. Je to expediční vůz studentské výpravy Lambaréné, která v roce 1968 vezla zásoby léků do nemocnice v africkém Gabonu. Trasu tam a zpět, celkem víc než 35 tisíc kilometrů zvládla T 138 s náhonem 6x6 za 257 dnů.
Model T 138 s nosností 12 tun se v kopřivnickém závodě vyráběl v letech 1959 až 1971. Z montážních hal vyjelo přes 45 tisíc kusů, zájem o ně projevila řada tehdy spřátelených zemí v čele se Sovětským svazem, úspěch však T 138 zaznamenaly třeba i v Rakousku či ve Francii.
Jan Tuček
K technice se dostal přes časopis ABC, po studiích nastoupil jako designér do Škody, v současnosti pracuje pro automobilku Mercedes Benz. Mezi jeho koníčky patří sport, rodina a heavy metal. Tento truck navrhl exkluzivně pro ABC. "Jsem velmi šťastný, že mohu přispívat do tak skvělého časopisu, jako je ABC, který pro mě vždy byl a stále je velkou inspirací," přiznává.
