Vše začalo ve chvíli, kdy Paříž zahájila přípravy na prestižní Světovou výstavu pro rok 1889, kde se chtěla předvést v plném lesku.
Zlatá éra vynálezů
Výstava měla být velkolepou přehlídkou nových vynálezů a tehdejšího pokroku vůbec. Konec 19. století můžeme totiž bez nadsázky označit jako zlatou éru průmyslové revoluce a technického rozkvětu. Byla to doba, kdy Graham Bell vynalezl telefon (1876), Thomas Alva Edison žárovku (1879), Carl Benz auto na benzin (1886), a také období románů Julese Verna. Lidé byli plni až nekritického obdivu k do té doby nevídaným vynálezům, které jim měnily svět téměř před očima.
Technická krása
Paříž vypsala 1. května 1886 oficiální konkurz na věž z oceli v místě Martových polí. A tehdy přišla chvíle inženýra Gustava Eiffela, v té době už známého stavitele mostů. Do soutěže přihlásil "prostou" ocelovou konstrukci ve tvaru písmene A, u níž však sliboval výšku 300 metrů! Konkurz, do něhož se přihlásilo dalších 106 uchazečů, vyhrál. Už z prvních nákresů bylo zřejmé, že se snaží spojit technickou dokonalost s elegancí a představí Francii jako průmyslovou i kulturní velmoc.
A ještě jednu významnou přednost měl Gustave Eiffel proti konkurentům: jeho plány byly precizní, detailně rozkreslené a propočítané, navíc umožnily šetřit materiálem, lidskými silami i časem. A čas hrál v tomto případě významnou roli, Světová výstava se blížila. Od okamžiku, kdy se začaly v lednu 1887 hloubit základy, zbývalo do zahájení výstavy něco málo přes dva roky.
Protesty a obavy
Od počátku neměla stavba na růžích ustláno. Obyvatelé blízkých čtvrtí měli strach o své životy a majetek a křehce působící skelet věže z oceli je v jejich úsudku jen utvrzoval. Jejich obavy musel rozptylovat Eiffel osobně. Čelil také stávce dělníků, kteří odmítali pracovat ve sto a více metrech za stejný plat jako v deseti metrech nad zemí. A nadto proti němu ostře vystoupily umělecké špičky. V petici zveřejněné v deníku Le Temps obvinili Eiffela, že chce "ohavným sloupem ze sešroubovaného plechu nenapravitelně zohyzdit a zneuctít Paříž", a žádali okamžité zastavení prací.
První návštěvníci
Navzdory všem překážkám se podařilo termín stihnout. Gustave Eiffel vystoupal 31. března 1889 po 1667 schodech a na špičku věže slavnostně zavěsil francouzskou vlajku. Pro veřejnost byla věž oficiálně otevřena 15. května a za první čtyři měsíce přivítala téměř dva miliony návštěvníků!
Názor změnili dokonce i někteří její zarytí odpůrci - častým hostem restaurace v 1. patře věže býval například i jeden ze jejích odpůrců spisovatel Guy de Maupassant. Své počínání zdůvodňoval tím, že je to jediné místo v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat...
Do šrotu?
Původně měla být Eiffelova věž po dvaceti letech demontována. Ale Gustavu Eiffelovi se podařilo najít pro ni praktické využití, ve své pracovně ve třetím patře prováděl pokusy z oblasti meteorologie, radiotelegrafie a aerodynamiky. Později se věž využívala i jako vojenský vysílač (1903), k řízení letového provoz (1911), v roce 1921 z ní bylo spuštěno rozhlasové vysílání a v roce 1935 na ni byl instalován první televizní vysílač ve Francii. Významnou roli začaly hrát i příjmy z turistického ruchu: návštěvníkům jsou zde k dispozici dvě restaurace, kavárna, obchody se suvenýry, kino a pošta.
Bungee a ohňostroje
Kráska nad Seinou se záhy zapojila i do kulturního a společenského života Paříže a stala se dějištěm řady kuriózních akcí. Už v roce 1905 uspořádal časopis Le Sport běh do druhého patra Eiffelovky. Po schodišti se projeli závodníci na horských kolech, skákal se tu bungee jumping. V roce 2003 od ní odstartovala slavná cyklistická Tour de France a v zimě roku 2004 bylo v prvním patře zpřístupněno kluziště o ploše 200 m . Konají se tu velkolepé koncerty, výstavy či ohňostroje. Věž je atraktivní i pro filmaře.
Bronz k narozeninám
V těchto dnech slaví Eiffelova věž stodvacáté narozeniny. Jako dárek dostane nový, tentokrát bronzový nátěr, již devatenáctý v pořadí. Za 120 let své existence tak barvu změnila několikrát a vystřídala nejrůznější osvětlení.
Eiffelovka v číslech
Délka stavby: 2 roky 2 měsíce 5 dní
Kovových součástí: 18 038
Nýtů: 2,5 milionu
Původní výška: 312 m
Současná výška s televizní anténou: 324 m
Schodů: 1665
Výtahů: pět z přízemí do 2. patra, dva ze 2. do 3. patra
Osvětlení: 336 sodíkových lamp s výkonem 600 W
Zaměstnanců: více než 500
Návštěvníků ročně: 5 až 6 milionů
Návštěvníků celkem: více než 243 milionů
GENIÁLNÍ STAVITEL
Gustave Eiffel původně vystudoval chemii, ale brzy založil firmu na kovové konstrukční práce a jeho výjimečný talent ho vynesl mezi architektonickou elitu. Projektoval stovky staveb po celém světě (železniční mosty, katedrály, nádraží, muzea atd.). Poprvé na sebe výrazně upozornil viaduktem Maria Pia přes řeku Douro (1876) v Portugalsku. Světově proslulá je jeho vnitřní konstrukce Sochy svobody (1886). Posledních třicet let života zasvětil experimentálním výzkumům. Zemřel v 91 letech v Paříži.
Stavby století podle ABC
1. Ještěd (dokončen 1968)
Před čtyřiceti lety dostal architekt Karel Hubáček za televizní vysílač a hotel na Ještědu prestižní Perretovu cenu. Aby tento 93 metrů vysoký rotační hyperboloid mohl na samém vrcholku Ještědu stát, musel jej statik Zdeněk Patrman opatřit kyvadlem vyrovnávajícím kmity. Česká Eiffelovka!
2. Opera v Sydney (dokončena 1973)
Nejslavnější opera na světě je v australském Sydney. Stala se symbolem celého kontinentu. Jiná taková stavba neexistuje. Dánský architekt Jørn Utzon se inspiroval plachtami jachet, které projektoval jeho otec. Budova opery se stavěla sedmnáct let. Je pokrytá keramickými dlaždicemi.
3. Atomium (dokončeno 1958)
Atomium v Bruselu je vysoké 102 metrů a představuje 165miliardkrát zvětšený model krystalové mřížky železa. Dílo belgického inženýra André Waterkeyna bylo postaveno jako hlavní "trhák" EXPO 1958. Po skončení výstavy mělo být rozebráno, ale stejně jako Eiffelovka stojí dodnes.
4. Velký oblouk (dokončen 1989)
I prezidenti můžou pozitivně ovlivnit moderní architekturu. Francouzský prezident François Mitterand (ve funkci 1981-1995) totiž rozhodl o vítězství dánského architekta Johanna Otto von Spreckelsen v soutěži o dominantu pařížské čtvrti La Défense. La Grande Arche(Velký oblouk), obložený carrarským mramorem, slaví letos dvacáté narozeniny.
5. Viadukt v Millau (dokončen 2004)
Viadukt v Millau (jižní Francie) od britského architekta Normana Fostera má ze všech mostů na světě nejvyšší pilíře. Jeden z nich je vysoký 246 metrů (měřeno od údolí po vozovku), ale když se k tomu ještě přidá věž držící lana, výškou dokonce překonává samotnou Eiffelovku. A je to nejkrásnější most.
6. Guggenheimovo muzeum (dokončeno 1997)
Guggenheimovo muzeum ve španělském Bilbau vymyslel architekt Frank O. Gehry s pomocí počítačového programu CATIA, který byl původně určen pro kosmický výzkum. Bez něj by nemohlo mít tak neuvěřitelný tvar - připomíná rozvíjející se květ. V roce 1997 stálo 100 milionů amerických dolarů.
Comics ABC Eiffel
