Mirikiní maminky si to uměly dobře zařídit. Když se jim narodí potomek – pravidelně jen jeden, starají se o něj jen krátce, brzy ho předají do péče otci, jehož hlavní povinností je mládě chránit a nosit všude sebou.
Matka si ho „vypůjčí“ vždy jen na krátkou chvíli, aby ho nakojila, to je jediné, co ještě táta nezvládá. Jak mládě roste, má s ním tatík čím dál víc starostí, potomek na zádech už něco váží, pohyb ve větvích stromů je tedy čím dál obtížnější. A ztratit ho nesmí.
Záběry z volné přírody, na kterých vidíte ustaraného otce s poodrostlým mládětem na zádech, jsou mimořádně vzácné, nejen proto, že se mirikiny pohybují vysoko v korunách stromů, ale také proto, že jsou většinou aktivní v noci. Výjimkou jsou populace, které obývají vysokohorské lesy: za chladného počasí jsou aktivní i přes den.
