Doping je temnou stránkou vrcholového sportu. Historie dokazuje, že sportovci dopovali vždy a všude, dokonce i na olympiádě. Prvním olympionikem, u kterého je zdokumentováno užívání dopingu je americký maratónský běžec Thomas Hicks. V roce 1904 na III. Olympijských hrách v St. Louis mu trenér podal několik dávek strychninu rozmíchaného v brandy. Hicks dostal jed na krysy dostal přímo před zraky komisařů a jeho vítězství nikdo nezpochybnil.
Ve třicátých letech 20. století byla potenciálně smrtící kombinace alkoholu a jedu na krysy vytlačena nové vyráběným amfetaminem. A když v roce 1935 jugoslávský chemik českého původu Leopold Ružička poprvé syntetizoval testosteron, sport už nikdy nebyl takový jako předtím.
Jak se vyvíjelo užíváni dopingu mezi sportovci uvidíte v tomto videu.
Genetický doping jako z hororu
Ze sportovců se stali celebrity a na jejich výkon byl vyvíjen čím dál větší tlak. Sovětský svaz navíc udělal ze sportu nástroj propagandy. Jinak tomu bohužel není ani dnes. Na vrcholové sportovce jsou kladeny obrovské nároky. Navzdory oficiálním tvrzením si světové mocnosti udělaly z olympiády hřiště na prosazování vlastních zájmů.
A nejnovější „vědecký” trend vrcholového sportu je vyloženě mrazivě strašidelný. Genetický doping? Zásahy do DNA? To nezní moc sportovně, spíš hororově.
