Mnoho z vás si tu chvíli vybaví – měli jste na hromádce knihy, sešity a další pokyny a už šlo jenom o to naplnit školní brašnu. Zajisté byli borci, kteří se během listování učebnicemi prokládaného dohadováním o odpoledním fotbale (či posílání psaníček tím či oním směrem) stihli naučit všechny hodiny během celého týdne, ale my běžní smrtelníci jsme sáhli po neocenitelném pomocníkovi: rozvrhu hodin.
Variant jak máku
V dobách „papírových“, kdy ještě neexistovaly technické pomůcky a virtuální plánovače, byl rozvrh hodin po ruce takřka všude. Ti nejmenší si ho rýsovali do poznámkových sešitů, od třetí třídy základní školy byl na předposlední straně žákovské knížky, a když se v papírnictví kupovaly nějaké ty pomůcky, občas byl nádavkem přidán i rozvrh hodin jako bonus. Dokonce v penálech za průhlednou slídou byl také jeden. Děti předrevoluční občas získávaly korunky odevzdáváním papíru do Sběrných surovin a tam vedle zaslouženého obolusu občas dostaly i dalšího „chlívečkového“ pomocníka. Dá se říci, že nikdo nikdy nevěděl, kolik jich bude potřeba, protože někdy se skladba vyučovacích hodin a jejich rozptýlení v týdnu měnilo rychleji než bylo milé.
ABC přichází na pomoc
Téměř pravidelně v prvním čísle nového ročníku ábíčka vycházel jako milý dárek rozvrh hodin. A nejenom obyčejně nalinkovaný týden, v ABC si dokázali pohrát s věcí na první pohled triviální a vdechnout jí nový rozměr. Spravedlivě ovšem připomeňme, že nešlo o vyslovenou novinku – vystřihovací rozvrhy jsou známy už z doby meziválečné.
Rozvrh Fluora
V ABC se první netradiční rozvrh v podobě modelu tuby zubní pasty Fluora objevil v 11. ročníku (číslo 9) a lze předpokládat, že zaujal čestné místo na nejednom stolku malých školáků. Pochopitelně byly i rozvrhy jednodušší, ať umístěné jako součást vystřihovacích stránek (zde se sluší vzpomenout na dílo komiksového velikána Káji Saudka, který vytvořil velice přitažlivý celostránkový rozvrh), nebo jenom volně vložené. To vždy znamenalo určité nepříjemnosti, protože z nezatavených časopisů se velice rády ztrácely.
Nápady se množí
ABC nebylo jediné, kdo sáhl po nových možnostech rozvrhů, tak třeba Mladá Fronta připravila pro školáky sympaticky jednoduchý model garáže pro veterány. Častým řešením bylo zpracování s možností si rozvrh někam postavit, tedy nemít ho pouze v „placaté“ podobě. Ač byla doba socialistická, nejeden výrobce se chopil nabízené plochy a propagoval své výrobky či podniky, zvláště když šlo o rozvrhy posuvné, kde bylo nutno vyříznout pouze malé okénko. BESIP, neboli Bezpečnost Silničního Provozu ve spolupráci s Veřejnou bezpečností (VB) zase zvolila variantu zasunovací, čímž se životnost rozvrhu neomezovala pouze na určité období, protože štítky bylo možné nově vytvořit. A kdo jiný než Česká státní spořitelna mohl přijít s rozvrhem, který byl zároveň i jednoduchou „kasičkou“.
Zbrojnoš na rozvrhu
Rozvrhy měly různé formy, což dokládá i naše galerie, každopádně ale v ABC udělali onen pověstný krůček navíc a rozvrh povýšili na úroveň, kdy jeho existence neskončila po uplynutí daného školního roku. Architekt Richard Vyškovský připravil velice originální pojetí představující věžičku s cimbuřím, na jejímž vrcholku hlídá zbrojnoš, nejspíš aby školáci nezapomněli na žádný předmět. Pootáčením onoho muže s halapartnou se nastavoval příslušný den. Byla to vlastně obdoba zmíněné pasty Fluora, ale propracovanější a možná i maličko hravější. Nebyl to jediný pokus, což naznačuje i obdobná záležitost, ovšem nikoli otáčecí, ale přesazovací pod záštitou Pošt – pětiúhelníkem byste pochopitelně nepohnuli.
Máte je?
V době mobilních telefonů už onen papírový rozvrh nemá možná tak rozšířenou funkci, ale troufáme si říci, že u někoho stále v oblibě jsou. Když nic jiného, mohou sloužit jako zajímavý sběratelský artefakt anebo doklad, jak ten či onen procházel školní docházkou. Zatímco mobilní aplikaci vymažeme či přepíšeme, rozvrhy hodin s poznačenými předměty mohou zůstat jako němý svědek našeho školního vzdělávání. Předpokládáme, že se doma najdou takoví pamětníci, budeme rádi, když se o ně s ostatními čtenáři podělíte.
Touto cestou děkujeme znalci a sběrateli papírových modelů a vystřihovánek Josefu Kropáčkovi, z jehož archivu pocházejí dnes už raritní rozvrhy hodin.
