V předchozím díle jsme probrali minimum, které by papírový modelář měl mít ke zdárnému dokončení vybrané vystřihovánky. Předpokládáme, že si „šmikací“ nástroje bude každý přizpůsobovat svým potřebám. Nyní už můžeme vzít do ruky vybraný model a pustit se... zatím ještě ne do stavby. Jako u všech podobných záležitostí nejde použít husitský styl „hrrr na ně(j)“, i příprava na lepení vystřihovánky by měla mít svá pravidla. Pokud se jich nebudeme držet, možná model slepíme, ale nejspíš s pochybným výsledkem.
Model podle návodu
Za svou modelářskou éru jsem sám několikrát pohrdl návodem, domnívajíc se, že je zbytečný. A nebyl jsem sám, spousta lidí považovala seznámení s pracovním postupem za ztrátu času. Je to omyl. Plnit jednotlivé návodné kroky autora vystřihovánky má svůj smysl. Neváhejte si nejprve pročíst návod „na nečisto“, abyste pochopili logiku sestavování a lepení.
Úskalí může spočívat třeba v tom, že je modelář přesvědčen o postupu podle čísel jednotlivých dílů. Není to úplný nesmysl, někdy tvůrci opravdu vytvoří model tak, aby se začalo „jedničkou“ a skončilo nejvyšším číslem. To je ale možné opravdu jen u jednodušších výtvorů (viz ukázka návodné kresby od Kosti Chadziantonidise).
Nebudeme tu složitě rozebírat, proč někdy nemůže číslování dílu kopírovat lepení modelu, berme ho jako fakt – a právě v tomhle případě nás návod upozorní na nutnost zaměřit svou pozornost ne na další díl v číselné řadě, ale odchýlit se docela jinam. Při stavbě také může nastat situace, kdy se určitý díl nelepí celý, kvůli návaznosti se některá jeho část musí nechat otevřená a počkat na vlepení další části. Není třeba zvlášť připomínat, že se tím může celý model zkazit.
Připravte si pracovní krabičku
Autoři vystřihovánky většinou koncipují tak, aby se na určenou plochu formátu časopisu nebo jiného periodika, kde je model otištěn, vešlo co nejvíce dílů. Proto jsou většinou „rozházeny“ bez ladu a skladu. Když pak stříháte díly podle návodu, některé ze stránky odpadnou. Proto je důležité mít pracovní krabičku, kam je schováte pro další zpracování. Asi by bylo smutné nedokončit model jen proto, že se vám nějaký dílek zatoulal.
Střihání můžete kombinovat s používáním řezacích nožíků, hodí se to hlavně pro delší části dílů nebo místa, kam se s nůžkami dostanete hodně obtížně. Jak už bylo řečeno, je třeba dbát na ostrou čepel, aby se řezaná část netrhala. Jsou modeláři, kteří si před začátkem lepení vystřihají načisto všechny díly – nic proti takovému postupu, ale je pak nutné si je pečlivě označit, nejlépe z rubu, o jaké číslo dílu se jedná.
Rýhování vystřihovánky
Jak správně ohnout hrany, k tomu nás vede značení, které se ovšem během vývoje vystřihovánek měnilo. Na těch nejstarších vystřihovánkách vydávaných v časopisu ABC najdeme ohýbání „dolů“ nebo „od sebe“ označené přerušovanou čarou - - - - - - , variantu „nahoru“ nebo „k sobě“ čerchovaně - . - . - . -.
Protože však takové značení nevypadalo na viditelných částech hezky, bylo místo ohybu označeno šipkami či trojúhelníčky: Pro první případ vyplněný černou barvou, pro druhý bílý s černým rámováním. Při takovém postupu ale bylo nezbytně nutné si díl narýhovat ještě před vystřižením, protože šipky jsou umístěny mimo něj a vystřihnutím už nám nenaznačí, co a jak ohnout.
Rýhování bychom měli dělat tupou stranou čepele nožíku – rovné části podle pravítka, pro oblé je možné si pořídit různá křivítka, zejména se hodí na správné provedení u kol. Od ruky to jde také, ale výsledek není vždy uspokojivý.
Rýhování před vystřižením lze doporučit u malých dílků, protože je to podstatně jednodušší – vystřižený díleček se může nechtěně posouvat a není vyloučeno, že ho lze i zničit.
Další úpravy
Občas je u modelu varianta, že musíte nějakou část přilepit na rub dílu na místo, které nelze označit – návod vás vybídne, abyste si udělali pomocnou čáru podle naznačených bodů. Proto je vhodné mít k ruce větší špendlík – papír na ryskách prostě propíchnete a podle dírek na rubu snadno čáru nakreslíte. Pro většinu modelářských prací doporučujeme mikrotužky. Samozřejmě ostře ořezanou tužku neodmítáme, ale u většiny vystřihovánek je nutná velká přesnost, kterou s neořezaným „polínkem“ sotva zachováte.
Zejména u papírových modelu aut, ale i jiných je občas třeba prorazit malý kruhový otvor – pro osy kol či v případě staveb třeba pro osu mlýnského kola. Nejlepší je pořídit si sadu průbojníků, ale pokud vám přijdou příliš drahé, vystačíte i s použitou kovovou náplní do propisovaček. „Vyklepnutí“ takového otvoru má čisté a ostré hrany, rozhodně se nepokoušejte propíchnout papír třeba špičatou špejlí a postupně rozšiřovat – dosáhnete jenom hodně otrhaných okrajů, které ani vzhledově nejsou nijak vábné.
