Ondro, tvůj otec se věnoval modelářství. Vzpomeneš si na své začátky, na první setkání s modely? A jak tě tatínek zasvěcoval do modelářského oboru?
Myslím, že prvním setkáním byla hromada plastikových modelů letadel pod vánočním stromečkem. Příliš zasvětit mě otec nestihl, neboť jako nedočkavec jsem brzy ráno vstal a hned se do „modelařiny“ pustil. Než se rodiče probudili, byla polovina modelů „na hrubo“ slepená. Lepil jsem je schovaný pod dekou s lampičkou, abych já na to viděl, ale lampička nebudila ještě spícího bráchu. O pár pohlavků později mi táta samozřejmě nějaké ty základy jako správné lepení, tmelení, broušení apod. ukázal.
Takže jsi začínal u plastikových modelů. Lepil jsi v dětství i vystřihovánky?
Mou první kategorií bylo plastikové modelářství. Přiznám se, že jsem občas „uhnul“, třeba jen na chvilinku, k jiným druhům modelářství, ale hlavním bylo ono plastikové. Pokud jde o papírové modely, tak jsme samozřejmě odebírali ábíčko – občas jsem se pokusil něco slepit, ale moc mi to tehdy nešlo.
Jak to, že od dětství plastikový modelář je již dvacet let zásadní postavou v oboru papírového modelářství? Kdy ses dostal k vystřihovánkám, kdo tě k nim přivedl?
S modelářstvím jsem později skončil, ale někdy kolem roku 2001 jsem se v Neratovicích potkal s Milanem Tesařem, který mě znal již od dětství. Milan, jakožto jeden z hlavních lidí pohybujících se v komunitě papírových modelářů, mě oslovil, jestli bych si nechtěl zkusit slepit něco i z papíru. Zkusil jsem a nějak mě to chytlo. Můj první slepený model byl zámeček Vysoký Hrádek od architekta Richarda Vyškovského. Jak jsem ale neměl žádné zkušenosti s „papírákama“, tak jsem např. hrany retušoval jen černým fixem.
A co „plasťáky“, k těm ses již nevrátil? Stal se z tebe stoprocentní papírový modelář?
Nevrátil, papírákem jsem se stal opravdu „na plný úvazek“.
Výrazněji ses do povědomí papírových modelářů dostal v roce 2002, kdy jsi na pražské papírácké modelářské soutěži vystavoval doplňky k autodráze. Byly to Tvé první tvůrčí počiny?
Co se týče tvorby papírových modelů ano. Doplňky k autodráze coby součásti vánočního dárku pro syny byly má první práce.
Co má vliv na výběr předlohy, aby sis ji vybral ke svému modelovému ztvárnění? Máš nějaký oblíbený stavební sloh?
Musí mě zaujmout, musí se mi líbit, objekt mne musí „ťuknout“. Jistěže občas namaluji i stavbu na přání, ale i ta mě musí oslovit. A sloh? Asi románská architektura, tu mám rád.
Jednou z odboček od zdejších kostelů ve tvé tvorbě byla menší série exotických modelů, a to japonských hradů. Jak ses k této zajímavé architektuře dostal a byl jsi někdy v Japonsku?
Začnu od konce, nejsem jazykově vybaven, a tak návštěva Japonska asi zůstane pouhým snem. A protože jsem na „baráčky“, tyto stavby mě zaujaly a od prvního hradu Matsumoto jsem začal pátrat po fotografiích a knihách. Dnes díky portálu eBay mám v šuplíku připraveny klasické stavebně historické výkresy jednoho již neexistujícího hradu. Myslím, že s Japonskem jsem ještě neskončil…
Slepit model není otázkou jednoho večera, stejně tak jeho vytvoření není pro autora otázkou několika hodin. Mohl bys nám přiblížit, jak vlastně takový model vzniká?
Začnu konstrukcí: Na počátku je snaha získat co nejvíce podkladů. Pokud je možnost, nejlepší jsou samozřejmě architektonické výkresy. Dále potřebuji co největší množství fotografií. Stavbu si většinou celou nakreslím jako výkres a poté celou rozložím na jednotlivé díly. Nepoužívám žádný 3D program, pouze CorelDRAW jako rýsovací prkno. Po rozložení na díly vystřihovánku vyskládám na jednotlivé stránky, vybarvím a model slepím. Pokud je po zkušebním lepení třeba, opravím chyby v konstrukci, vystřihovánku označkuji, nakreslím návodnou kresbu a napíšu návod, případně ještě nechám napsat doprovodný text o předloze. To celé je pak nutno poskládat na tiskové archy, vyfotit model na obálku a tu také vytvořit.
Velmi zajímavé je tvé tvůrčí spojení s mladou výtvarnicí Evou Drahošanovou. Jak došlo k vaší spolupráci?
Eva lepila některé mé modely a stavby prezentovala na modelářském fóru, přičemž mě nejvíce zaujaly její fotografie slepených modelů, které doplnila o terén, a fotky navíc měla v úžasných kompozicích. Tak jsme začali postupně komunikovat na dálku a já později objevil její výtvarné práce, které publikovala na Facebooku – ty mne velmi oslovily. Později jsme se potkali i osobně na soutěži v Ostravě, odkud Eva pochází. Jednou mi sdělila, že by si chtěla také zkusit vybarvit nějakou vystřihovánku. První naši společnou vystřihovánku (kostel z Ostravy - Michálkovic) Eva vybarvila akvarelem, později zkusila i suchou křídu a další výtvarné techniky. Přístup Evy má ohromnou výhodu: Jelikož sama už leccos slepila, tak ví, jak má výsledek vypadat.
Závěrem se nedá nezeptat, jak se díváš dopředu. Máš nějaké plány pro budoucí tvorbu?
Vzhledem k tomu, že raději maluji menší věci, nic velkého celkem nechystám… dál asi budu malovat drobnější objekty, které mě jen tak náhodou potkají. Mám v počítači složku, kam si ukládám fotky zajímavých staveb, které mě „cvrnknou do nosu“, takže určitě pár zajímavých námětů mám v záloze a určitě nehodlám po těch dvaceti letech skončit.
