Pevnostní opevnění, které vznikalo v letech 1935 - 1938 před začátkem druhé světové války, mělo být pýchou první republiky ohrožené rozpínavostí Adolfa Hitlera a nacistické Třetí říše. Je to soustava pevností a pevnůstek budovaných v pohraničí a na vybraných vnitrozemských příčkách. Opevnění bylo budováno proti všem nepřátelsky naladěným sousedním státům – především Německu, ale i Maďarsku, Rakousku a Polsku.
Součástí tohoto opevnění byl i pěchotní srub R-S 74 „Na holém”, který se stal předlohou pro papírový model. Vystřihovánka vyšla v časopise ABC v roce 2000 a jejím autorem je ing. arch. Milan Weiner.
Pěchotní srub ve skutečnosti
Skutečný pěchotní srub byl vybudován k zajištění protipěchotní a protitankové obrany sedla na hřebeni Orlických hor v nadmořské výšce 750 metrů, jímž prochází silnice z Bartošovic v Orlických horách do Rokytnice v Orlických horách. Železobetonový pevnostní objekt byl vybudován v nejsilnější III. třídě odolnosti, používané u izolovaných pěchotních srubů, takže jeho strop je silný 250 cm, čelní zeď obrácená směrem k nepříteli 275 cm a ostatní týlové stěny 125 cm.
Před čelní stěnou srubu byla ještě předsunuta kamenná rovnanina o síle 400 cm, opatřená dále zemním záhozem, která stěnu chránila před zásahy nepřátelských dělostřeleckých granátů. Hlavní výzbroj objektu R-S 74 „Na holém“ se skládala ze dvou protitankových kanónů spřažených s těžkým kulometem a ze dvou dvojčat těžkých kulometů. Tyto zbraně byly umístěny ve střílnách pod betonem na obou stranách srubu, odkud působily bočními palbami směrem k sousedním srubům (R-S 73 a R-S 75).
Na boje nedošlo
Pěchotní srub R-S 74 „Na holém“ má dvě patra – v nadzemním byla umístěna veškerá výzbroj vč. části střeliva, telefonní ústředna, místnost dělostřeleckých pozorovatelů a místnost velitele, kterým byl štábní kapitán pěchoty Karel Tacheczy. V podzemním patře byly ubytovny mužstva a poddůstojníků, skladiště potravin, střeliva a pohonných hmot, agregát na výrobu elektřiny a studna hluboká 13,5 metru. V roce 1938 tvořilo posádku 37 vojáků (2 důstojníci, 10 poddůstojník a 25 vojínů).
V září 1938 byl tento pěchotní srub plně vyzbrojen i vybaven, s výjimkou podlážek v obou zvonech, byl obsazen svou osádkou a připraven k obraně. Celý srub byl obehnán protipěchotními překážkami a byly umístěny i protitankové překážky a příkopy. Ale na boj nikdy nedošlo. Po odstoupení Sudet na základě tzv. Mnichovské dohody byl srub ve dnech 2. až 8. října 1938 vyklizen a jeho veškeré zařízení a výzbroj demontovány.
Pěchotní srub jako vystřihovánka
Papírový model pěchotního srubu R-S 74 vyšel v časopise ABC v měřítku 1:200, což není typickým formátem pro jeho autora Milana Weinera. Na druhou stranu lze tvrdit, že toto měřítko mělo budoucnost právě pro podobně rozsáhlé předlohy modelů. Milan Weiner dost možná uvažoval o tom, že udělá sérii modelů československého vojenského opevnění. A třeba se dalších ještě dočkáme… Sám autor ale říká, že toto měřítko zvolil hlavně kvůli velikosti plochy v časopise ABC.
„Vojenské opevnění z První republiky mě zajímalo už od malička,“ vzpomíná Milan Weiner, „takže vlastně bylo jenom logické, že jsem si jeden kousek prostě udělal. Když o tom teď tak přemýšlím, tak se mi vybavuje jedna vzpomínka: srub Na holém je na trase Rokytnice – Bartošovice. Jezdili jsme s rodinou dost často na tchánovu chalupu do Bartošovic právě tudy. Srub jsme míjeli cestou, je dokonale přístupný, zachovalý a s podklady. Co víc si vlastně přát.“
Modelů vojenského opevnění je málo
Zní to jednoduše, ale práce modeláře-konstruktéra není taková „pohádka“, jak by se mohlo zdát. Před tím, než se model v podobě vystřihovánky dostane do rukou dalších modelářů, je potřeba udělat spoustu věcí. Najít podklady, sehnat nebo udělat spoustu fotografií a teprve potom může začít samotná práce. A potom musí někdo – většinou samotný autor – slepit zkušební model, tzv. beta verzi a na jejím základě pak zakomponovat do vystřihovánky všechny nutné opravy a úpravy, aby vše sedělo tak, jak má.
Skutečností zůstává, že doposud se na modelářské scéně neobjevilo moc staveb vojenského opevnění. Zda se autorům nezdají dostatečně zajímavé nebo je odrazují oblá místa v konstrukci, můžeme jen spekulovat. Pravdou ovšem zůstává, že existuje jen několik málo typů pevnostního opevnění a pestrost „nabídky“ je silně omezena. (Já sám jsem viděl před několika lety pracovní verzi modelu pevnosti Březinka, kterou vytvořil modelář Tomáš Zadák. Ale autor nebyl s výsledkem úplně spokojen a jak práce postoupila do dnešního dne, netuším.)
Milan Weiner dodává jednu zajímavou a velice podstatnou poznámku: „Smyslem opevnění je být neviditelný, nenápadný a překvapit. Být obtížným terčem. V bojovém režimu se opevnění doplňovalo maskovacími sítěmi a posečenou zelení – větve atd. Vtip by byl udělat jakýsi krtinec s vystupujícími zvony a prohlásit jej za srub, nebo pevnost.“
Spojení více vystřihovánek
Před několika lety vzal do rukou vystřihovánku modelář Michal Rozínek. Zvětšil ji do měřítka 1:100, samotný srub doplnil terénem a „zalidnil“ ho několika postavami a doplnil o dva lehké tanky a jedno dělo z produkce autorské dvojice Vladimír Hynek a Jiří Suk. Jedná se o lehké tanky LT 34 a LT 35 a horské dělo Škoda vz. 15. Všechny tři modely vojenské techniky vyšly v časopise ABC v 26 ročníku (ten vycházel v letech 1981/82).
Využil tak cestu, kterou se občas modeláři vydávají: spojí dva, tři nebo i více modelů do jednoho rozsáhlejšího dioráma. Vznikl tak model, který splňuje všechny předpoklady pro modelářskou a „kutilskou“ práci. V nadstavbě (nebo přidané hodnotě, chcete-li) dodává právě onu kreativní stránku modelařiny, která ji posouvá na vyšší úroveň.
Nečekaně zvětšení modelu
Michal Rozínek je bytostný minimodelář a tak dost lidí překvapilo, že si model srubu zvětšil. Ale má pro to jasné vysvětlení. „Vlastně mi bylo trochu líto, že mám dost modelů vojenské techniky v měřítku 1:100 a nemám je kam dát. To, že jsme si srub ‚Na holém‘ zvětšil, bylo vlastně logické.“ Podle vzpomínek Michala Rozínka do sebe všechno v té chvíli zapadlo. „Měl jsem akorát hotové modely tanků a děla a padla mi do oka vystřihovánka pěchotního srubu do Milana Weinera. Potom to šlo už samo,“ dodává s úsměvem.
Tady je potřeba si uvědomit jednu věc. Pokud modelář zvětšuje model, znamená to, že model se o poměrnou část zvětší ve všech třech směrech! Na tomto případě je to krásně vidět: pěchotní srub „Na holém“ Michala Rozínka – ač zvětšený pouze dvojnásobně – vypadá v porovnání s modelem pana architekta Weinera jako ohromná stavba. Možná to ale je způsobeno i tím, že Michal Rozínek „posadil“ vojenský srub na polystyrenovou podložku, kterou vytvaroval do terénu obklopujícího stavbu. Tím celý model opticky ještě zvětšil.