Raketoplán Endeavour - 1

Předloha vystřihovánky

Po tragické havárii raketoplánu Challenger v lednu roku 1986 byly další starty pozastaveny téměř na tři roky, až do 2. prosince 1988. Obnovené mise do vesmíru zahájil letem STS-27 raketoplán Atlantis s úkolem vypustit pozorovací družici Key Hole. Program kosmických letů začaly plnit i zbývající Columbia, Discovery a od roku 1991, jako náhrada za Challenger, také nejmladší z flotily raketoplánů, Endeavour. Už při jeho výrobě se uvažovalo o hlavním zaměření misijních úkolů, o jakémsi kyvadlovém spojení mezi vesmírnou ruskou stanicí Mir a budoucí mezinárodní ISS. Třebaže technicky se Endeavour příliš neliší od dříve postavených raketoplánů, zkušenosti dovolily např. snížit počet keramických destiček tepelné ochrany z 31 tisíce na 24 tisíc kusů, a tím i celkovou hmotnost stroje, což naopak umožňuje přepravit do kosmu těžší náklad. Dokladem může být již minule zmíněná doprava modulu Unity k ISS v prosinci roku 1998 anebo let STS-97 v prosinci 2000, kdy Endeavour dovezl k ISS první dvojici obřích solárních panelů. Celkem absolvoval raketoplán Endeavour 19 bezproblémových letů do chvíle, kdy jiná tragická nehoda postihla letos, 1. února 2003, při návratu z vesmírné mise raketoplán Columbia (článek o této události vyšel v ABC č. 5). Další provoz těchto kosmických letounů je do odvolání zastaven a přepravu kosmonautů, doplňování zásob a nejnutnějšího vybavení a odvážení odpadu z ISS zajišťují ruské sojuzy a nákladní progressy.
Technické údaje
Délka 37,2 m, rozpětí 23,6 m, výška 16,4 m
Celková hmotnost sestavy (družicový supersonik a raketové nosiče) až 2 015 000 kg, přistávací hmotnost 96 000 kg
Maximální rychlosti:
na oběžné dráze 29 470 km/h, při vstupu do atmosféry 27 550 km/h, přistávací rychlost 416 km/h.
Přípravné práce
Model raketoplánu Endeavour patří k složitějším modelům, a proto ho nedoporučujeme začátečníkům. Stavba vyžaduje kromě zkušeností s modelováním papíru notnou dávku trpělivosti, stavitelské preciznosti a citu pro souměrnost. Jedním slovem, papírový model raketoplánu v měřítku 1 : 100 potřebuje hodně ze svého jména Endeavour - Úsilí. Zkušení modeláři si jistě bez větších potíží proklestí cestu "nepřehledným" množstvím čísel, značek, šipek a také záludnostmi, které se při stavbě u složitějších papíráků zákonitě vyskytují. Aby jich bylo co nejméně, nepodceňujte návod, postupujte podle pokynů, řiďte se návodnými kresbami. Čísla stavebních dílů jsou podložena modrou barvou a podle polohy na modelu vpravo nebo vlevo ve směru letu jsou některá doplněna písmeny P nebo L. Pro rychlou orientaci jsou však čísla převážné většiny levých dílů podložena fialovou barvou. Díly zatahovacího podvozku jsou podložené zelenou barvou. Některé výztuhy a díly vnitřního vybavení jsou označené žlutými čísly. Díly, jejichž barevná políčka jsou olemována červenou konturou, je nutné před stavbou zesílit (podlepit) čtvrtkou nebo kartonem, a to podle potřeby na tloušťku 0,5 až 1 mm. Červené šipky určují stavbu dílů ve směru letu. Malé bílé šipky směřující na osy a středy dílů jsou pouze orientační. Linie označené černými šipkami budete ohýbat do rubu, přerušované linie ukončené kulatým bodem budete rýhovat a ohýbat k tisku.
Raketoplán lze postavit ve dvou verzích:
* Jako samostatný model s funkčním podvozkem a otevíracím nákladovým prostorem. Při stavbě podvozku pečlivě sledujte schematické nákresy přední a zadní sestavy, provedené různobarevnými liniemi s odpovídajícími čísly. Stojiny a osičky podvozku vyrobte ze špendlíků. Některé z nich obalíte trubičkami, které stočíte ve směru černých šipek na průměr nakreslených otvorů v příslušných sestavách.
* Jako družicový modul (a zároveň podstavec celé ISS) se "zataženým" podvozkem, rovněž s otevíracím nákladovým prostorem, kam později instalujete vnitřní technické vybavení. V tomto případě vynecháte všechny díly označené zelenou barvou.
Návod na sestavení
Rozhodnete-li se pro stavbu funkčního podvozku, musíte přední kolo sestavit dřív než samotnou příď raketoplánu. Princip zatahování podvozku do trupu spočívá v otočném ukotvení nohy mezi třmeny ložiska v podvozkové šachtě, kterou slepíte z dílu 1. Do zadní části zalepte zesílené boční třmeny 2L-P s otvory pro osičku 5; provléknutým špendlíkem zkontrolujte vodorovné umístění otvorů. Nohu 3 a osičku 5 vyrobte ze špendlíku, těsně je oviňte dílky 3a, 5a. Ve tvaru T pak nohu slepte a obepněte v určené výšce přípravkem 4 a nechte díl zaschnout. Zhotovte dvojici kol, 4x díl 7, dvě kotoučové zarážky 8, osičku 6. Vše vložte do spodního otvoru dílu 4, zarážky opatrně zakápněte sekundovým lepidlem. Osičku 5 vytáhněte z ložiska, nohu vložte do šachty a osičkou ji opět zajistěte v pouzdru 5a mezi třmeny ložiska. Do skříně vlepte ještě sklápěcí vzpěru 9, jejíž spodní konec přilepíte k noze vpředu nad kolem. Křídla poklopů doplňte díly 2x 10 a podvozek odložte.
K sestavení přídě a pilotní kabiny raketoplánu je nezbytná příprava dílů 1 až 3 s mnoha doplňky: příďový kužel vytvarujte a sestavte z dílu 2 a pomocných zálepek 3x 2a. Plášť motorové sekce, díl 1, rovněž opatřete zálepkami 1b a 1c, zde ale musíte postupovat podle zvolené verze: při stavbě funkčního podvozku použijte zálepky 1b, 1c bez jakýchkoli úprav, zálepku 1a zahoďte. Křídla poklopů orýhujte a ohněte dovnitř - zastoupí zde funkci chlopní, na které při sestavování pláště 1 nalepte pozorně už připravenou podvozkovou skříň (výřez pro kola uvnitř šachty musí směřovat dopředu!). Modeláři sestavující model se "zataženým podvozkem", tzn. bez podvozku, odstřihnou od zálepek 1b a 1c konce podle červených úseček, křídla poklopů nebudou rýhovat a ohýbat, naopak jejich pevné spojení provedou pomocnou zálepkou 1a. Plášť 1 můžete zhotovit i s realisticky zpracovanými tryskami raketových motorků. Všechny kruhové a elipsovité otvory v dílu 1 vyplňte příslušnými kornoutky 7x 1d a 9x 1e podle návodné kresby. Zevnitř je zakápněte lepidlem, po zaschnutí z pláště vyčnívající papír opatrně seřízněte ostrou žiletkou a trysky zaretušujte černou barvou. Pokud se spokojíte s názorností, otvory zakryjte zevnitř pláště šedivými ploškami 1f, 1g a 2x 1h. Plášť motorové sekce spojte přesně v ose s příďovým kuželem, zvlášť u modelu s vestavěným podvozkem dávejte pozor, abyste něco při práci nepoškodili - doporučuji zavřít poklopy, natřít lakem a přelepit je po dobu stavby kouskem izolepy. Připravte si plášť s pilotní kabinou, díl 3, a příslušné zálepky 3a, 3b, 2x 3c a 3P-L. Nejprve vytvarujte obě poloviny kabiny sesazením chlopní a prostředních oken podlepených zálepkami 3P-L. Podélný střední spoj pláště prochází tentokrát v horní linii, aby bylo možné co nejlépe vypracovat stupňovitý tvar kabiny pomocí zálepek 3a, potom 3b pod obloukem čela a hlavy kabiny. Plášť kabiny zkompletujte opět v přísné podélné ose s motorovou částí přídě a zkontrolujte také napojení a souměrnost všech celků na spodní ploše s černými uhlíkovými destičkami. Výřezy pro náběžné hrany křídel pod kabinou poněkud stáhněte dvěma zálepkami 3c. Vyrobte dvě žebra z podlepených dílů 4 a 5, která doplníte příslušnými zálepkami. Žebro 4 zasuňte co nejdál do kabiny, aby později nebránilo instalaci křídel, a chlopně žebra zalepte. Žebro 5 můžete rovněž vsadit do kabiny, ale v žádném případě ho ještě nezalepujte! Po dobu další práce se obvod pláště podle tohoto žebra zformuje, což usnadní závěrečné sestavení trupu.
Pevnost a souměrnost trupu závisí mimo jiné na kvalitně sestaveném draku. Kostru tvoří podélná boční žebra na obou stranách trupu spojená v pravých úhlech s příčnými žebry křídel. Postupně podlepte a vyřežte boční plochy 8P-L a 9P-L. Na kreslicí čtvrtku si odpíchněte červený obrys dílů 8P-L, čímž získáte další dvě střední výztuhy žeber 8 a 9, označené 8aP-L. Uvedené plochy podlepené kreslicí čtvrtkou a slepené k sobě by měly vytvořit žebro silné 1,3 mm; tento rozměr je nutné dodržet, protože horní hrana žebra bude současně opěrnou hranou a zárubní obloukových křídel dveří nákladního prostoru. Pečlivě proto narýhujte a zpracujte vnější boční stěny raketoplánu 10P a 10L, jejichž podélnou horní část (v šedé barvě s bílým pruhem) přehnete přes zárubní hranu žeber a na vnitřních plochách 8P a 8L vytvarujete odsazení stěny do tvaru -L-. Na vnějších stranách okopírují zálepky profil horní plochy křídel. Během výroby Źbočních stěn raketoplánu neustále kontrolujte směr červených šipek od zádi k přídi trupu. Na tloušťku 1 až 1,5 mm podlepte a slepte dvojice křídlových žeber 11, 12, 13, 14, 17 a příček 15P-L. Do všech podlepených dílů prořežte kolmé zářezy v šířkách odpovídajících tloušťkám žeber. Na zkoušku kostru složte bez lepení, aby vás později některá žebra nebo zářezy nepřekvapily špatným provedením. V místě podvozků orientujte žebra 13, 14 a příčky 15 tak, aby šedivé plochy vyplňovaly vnitřní prostor podvozkových šachet.
Sestavte vanu nákladního prostoru, díl 6, vpředu doplňte podlepené čelo 7. K volným podélným hranám interiéru nyní pozorně, co nejpřesněji v celé délce, přilepte postupně obě bočnice 10P-L, zároveň s hranami vnitřních bílých pruhů na odsazených stěnách. O této montáži více napoví návodná kresba. Sestavu bočnic a nákladního prostoru zkompletujte s křídlovými žebry, kostru vycentrujte a všechny křížové spoje zakápněte lepidlem. Vzadu drak doplňte pomocnou chlopní 17b na zhlaví žebra 17, spodní zarovnávací příčkou 18 a na obou stranách zakryjte podvozkové šachty horními plochami 16P, 16L. Díly umístěte šedivou plochou dolů a otvory pro kola dopředu.