Filipe, s jakým oborem ty jsi přijel soutěžit do Zlatého oříšku?
Já teda hlavně skládám, já skládám hudbu a hraju na klavír, i když tady na klavír sice nejsem žádný mistr, ale hraju to vlastně, abych si to mohl nějak představit tu hudbu, a hlavně skládám.
Kdo tě přivedl k hudbě?
To je taková otázka, že u nás v rodině nikdo není hudebník, já vlastně nevím, po kom mám takový talent, my v rodině nikoho takového neznáme. Já už jsem začal hrát od čtyř let, to jsem začal na flétnu, ve školce, tam byl takový kroužek, kde jsme se učili pár tónů, mám pocit, že G, A, H a C, pár tónů. A potom jsem šel do té ZUŠky, kde už prostě to bylo takové jako větší, kde už jsem se učil různé skladby a v sedmi letech jsem už vlastně začal hrát na klavír, kde jsem měl hodně dobrou učitelku, jmenovala se paní učitelka Mauricová, teď už je to paní učitelka Rafaiová, té si opravdu hodně cením, protože ona mě k tomu dokázala opravdu hodně motivovat. Třeba když jsem měl nějakého favorita, tak ona mi od něj dávala noty, prohlíželi jsme si o něm knížky a tak. Naučila mě toho hodně hravým způsobem, kdyby nebylo paní učitelky Rafaiové, takže prostě asi nejsem tam, kde jsem, takže opravdu za mě má paní učitelka obrovský dík.
Ty přicházíš do Zlatého oříšku s klavírem a také se skládáním. Jak často denně musíš cvičit na klavír?
Normálně cvičíme prostě třeba do ZUŠky večer, většinou tak v těch osm hodin, tak já nevím, tak hodinu, tři čtvrtě, jinak mezitím si třeba i někdy normálně brnkám, když mám chuť, zkusím něco složit a jako někdy se to podaří.
Říkáš, že i skládáš. To si musí člověk sednout doma a říct si: „Teď něco složím,“ anebo neustále ti něco probíhá v hlavě a sedneš ke klavíru a máš to, jak vlastně takový skladatel přemýšlí, jak skládá?
Někdy mě něco napadá třeba ve škole, když se nudím. Ale pak to třeba zapomenu. Ono je to takové, že já když si něco zahraju, tak mám prostě dobrou skladbu, ale potom, když ji zahraju na podruhé, tak už jsem ji úplně zapomněl, trošku problém u těch skladeb je, že málokteré si opravdu pamatuji. Třeba někdy složím pár tónů, pak jich k tomu zase pár přidám a tím ji obohatím a tak. Jako někdy se to prostě daří a někdy ne, že jo.
Říkal jsi, že tě napadají třeba během hodiny, když se nudíš, nestálo by to zapsat jako notový zápis?
Mě ta hudba napadá v ty nevhodné okamžiky, že když už jsem u klavíru, tak už mě nic nenapadá, ale když jsem takhle ve škole, na takových místech, kde si to nemůžu zapsat. My to děláme společně s panem učitelem, že to zapisujeme a tak.
Říkal jsi mi, že tě baví hodně filmová hudba, skládání filmové hudby. Kdo je pro tebe takovým vzorem?
Já teda poslouchám většinou Ennia Morriconeho, což je italský skladatel, kterému je nějakých 86 let, myslím, třeba složil hudbu k filmu Tenkrát na západě nebo třeba on složil hodně hudby k westernům, to jsou jeho takové známé skladby.
Když ty třeba budeš chtít nebo chceš složit nějakou filmovou hudbu, to se díváš na ten děj bez hudebního doprovodu a třeba rozeznáš ty situace, kdy něco je dramatického, pak je to třeba zamilované a podle toho skládáš nebo jak?
Já vlastně skládám, že já si prostě někdy pouštím takové ty filmové hudby, že si tam dám k nějakému filmu prostě a potom si tam napíšu soundtrack a potom mi tam vyjedou ty hudby bez ostatních zvuků, jenom ta hudba, a prostě já pak něco podobného složím.
Takže spíš dokresluješ ten základ?
Když třeba poslouchám hodně takovou akční hudbu, tak pak složím něco akčního, prostě hudbu, kterou momentálně poslouchám a tak.
Takže spíš to bereš jako inspiraci?
Ano.
Myslela jsem, že se skladatelé dívají na ten děj bez jakékoli hudby a pak tvoří, co je napadne.
Někdy to dělám, ale spíš dělám tady tu druhou variantu, že to beru jako inspiraci.
Co je tvůj takový sen skladatelský?
No já bych teda chtěl jako asi ty nereálné, že bych chtěl získat Oscara, ale to asi nikdy nestane.
Proč ne?
Možná, že třeba někdy. Jo, ale jako teďka asi ne, ale teďka v této době bych chtěl si vyzkoušet složit hudbu třeba k nějakému celovečernímu filmu, nebo k nějakému studentskému nebo takovému, abych si to zkusil, a uvidím, jak by mě to bavilo.
Jaké máš úspěchy za sebou?
Čeho si cením, tak je tato soutěž Zlatý oříšek, a jinak vyhrál jsem dvakrát po sobě soutěž Moravia talent, potom jsem vyhrál nebo nevyhrál, ale umístil jsem se na druhém místě v takové jako soutěži skladatelské, která byla taky celorepubliková, ale ta není zas tak až známá, ale jako zúčastnil jsem se jí a potom ještě různých jiných.
Já ti držím palce, aby tě nějaký filmař oslovil a taky abys získal Zlatý oříšek čtenářů ABC. Ahoj.
Ahoj.
