Báro, s čím konkrétně jsi přišla do soutěže Zlatý oříšek čtenářů časopisu ABC?
S výtvarnou činností – konkrétně s grafikou, s linorytem.
Co to vlastně je linoryt?
Nejdříve si vezmeme desku, na kterou si předkreslíme potisk nebo to, co bychom chtěli vyrýt, poté to vyryjeme nebo vyškrábeme, poté to otiskneme barvou a potom to otiskneme na určený papír.
A tím dostaneme na papíru výtvor, který jsme si předem vyškrábali.
Ano. A buď může být jednobarevná grafika, nebo vícebarevná. Ta vícebarevná se vyrývá postupně. Nejdříve to, co chceme mít jednou barvou, potom to, co druhou a takhle se postupuje. A ten cyklus se opakuje.
Jaké máš úspěchy už v grafice?
Tak třeba dvakrát po sobě jsem vyhrála Lidice, což je jedna s nejprestižnějších mezinárodních výtvarných soutěží a dokonce v roce 2014 jsem byla i na pozvánkách. To jsem byla upřímně opravdu potěšena, vůbec jsem to nečekala, přijela jsem tam, všichni nosili pozvánky a na sobě cedulky se jménem a tam byl můj výkres a to mě fakt potěšilo. A myslím si, že je to úspěch vyhrát dvakrát po sobě, kdy se vybírá tuším 60 adeptů, těch nejlepších asi z 80 000 z celého světa. Takže to bylo fakt štěstí. Potom jsem vyhrála Frankofonii pod záštitou francouzského velvyslanectví a Mene Tekel, což bylo na téma Holokaust a cesta k míru. A jinak jsou to taková ta krajská kola ohledně hasičů, což je na naší škole každý rok. Je to soutěž poetická a výtvarná, já se účastním vždycky té výtvarné – pořádají to hasiči opavského dobrovolného sboru. Tam taky využívám tu svoji techniku.
Na čem pracuješ teď.
Zase na další soutěži Lidice. Bude už 43. ročník.
Zmínila ses o svém výkresu, který se objevil na pozvánkách, co to bylo konkrétně?
Tenhle výkres mě mnohokrát dostal do rozpaků, protože to bylo na téma hospodářství a takové domácí práce, zvířata. No a já jsem opět dělala linoryt – měla jsem kozu a kůzle a v pozadí byla kráva, která byla dojena. No a potom, když se mě různě ptali a dělala jsem různé rozhovory, co jsem vlastně dělala, tak jsem řekla, že jsem měla na obrázku nějakou krávu a škrábala jsem kozy. Takže jsem ten záběr musela několikrát opakovat a nikdy to nevyznělo tak, aby se někdo nesmál. Takže to bylo vtipné.
Říkala jsi, že už se připravuješ na 43. ročník, jaké téma to bude tentokrát?
Téma je Světlo ve tmě, jsou tam různé skupiny – různé styly: malby, grafiky, můžou tam být i fotografie atd. Letos pracuji zase na té grafice a taky na fotografii a poté s mojí učitelkou rozhodneme, co pošleme. Ale asi i ten svůj nápad na fotografii pošlu dál, aby ji uchopil někdo, kdo je ve fotografování na vyšší úrovni. Protože já se fotografii moc nevěnuju. Momentálně v tématu Světlo ve tmě se zaměřím na kostely, třeba na vitráže nebo na takové ty skryté pojmy, třeba sochy. Světlo ve tmě – jako takové ty abstrakce, i kdyby ten obraz byl konkrétní.
A v grafice?
Toho taky využiju, třeba vyryju vitráž, těma barvama to zpestřím, takže doufám, že to pochopí každý, že je to vlastně ta vitráž – tím světlem v tom tmavém kostele.
Podle věku soudím, že už jsi v deváté třídě, tak co dál?
Nejdřív jsem přemýšlela o nějaké střední škole uměleckého směru, chodila jsem i do ZUŠ, takže jsem se vlastně připravovala, ale letos jsem vynechala a připravovala na gympl, tak asi gympl. Ale se svoji paní učitelkou budu dál pracovat a zase budu navštěvovat ZUŠ.
Držím palce, aby ti škola vyšla a taky abys získala Zlatý oříšek čtenářů časopisu ABC.
